Často jsme si s manželem říkali, po kom ta naše holka je. Ani on, ani já nepatříme mezi typy lidí, kteří si dokážou všechny kolem sebe srovnat do latě. To naše Evička uměla už od malička. Prakticky od školky je to taková velitelka, kterou poslouchaly všechny její kamarádky. I kluky si uměla vybrat. Známostí sice neměla nijak moc, ale každý z jejích kluků byl víceméně pod jejím "tvrdým" velením. Má prostě čich na typy, které se jí podvolí.
Jirka má dominantní matku a starší sestru
Pak si domů přivedla Jirku. Jak mě žádný z jejích předchozích partnerů nezaujal, Jirka u mě zabodoval na první pohled. Má tak milé oči, navíc je slušný a taky pěkný chlap. Od prvních minut jsem poznala, že ho má Eva omotaného kolem prstu. Zobal jí z ruky, oči na ní mohl nechat.
Jak jsme později s manželem zjistili, naše velitelka Eva pro Jirku nebyla nic nového. Doma u nich vládla matka pevnou rukou, táta je opravdový typ podpantofláka, navíc starší sestra je celá maminka. Takže Evča jen převzala štafetu. Jirka se jí rád podřizoval skoro ve všem, jak řekla ona, tak to bylo. Já bych tedy tak žít nemohla, ale když jim to vyhovovalo, rozhodli jsme se s mužem, že jim (tedy hlavně Evě) do toho mluvit nebudeme.
Zhruba po roce se Eva s Jirkou rozhodli, že zkusí žít spolu. Pronajali si byt, obě rodiny jsme jim pomohly s vybavením a děti se osamostatnily.
Po narození Elišky dcera "přitvrdila"
Mladým to klapalo celkem dobře. Ani si neuvědomuji, že by mezi sebou měli nějaké větší rozepře. Po dvou letech si vzali hypotéku a koupili si menší byt. Pak dcera otěhotněla a před rokem jsme se stali prarodiči. Malá Eliška je naprosto úžasné dítě. Eva i Jirka jsou skvělí rodiče, malé se oba hodně věnují.
Jenže jejich vztah je hodně divný. Nedávno se mi Jirka svěřil, že už má Evina chování plné zuby. Po narození dcery se stala ještě větším vládcem v rodině než dřív. Všechno musí být po jejím, jak řekne ona, tak to bude. Jirku neustále peskuje a komanduje. Hlídá, jestli malou dobře přebalil, jestli ji správně krmí a tak podobně. Jako by jen ona měla patent na to, jak se o malé dítě postarat.
Jirka mi řekl, že už to dlouho nevydrží. Buď se s ní strašně pohádá, nebo sbalí kufry. Jenže to druhé nechce kvůli Elišce. Má ji moc rád a chtěl by být každý den s ní. Jenže jestli se Eva bude pořád chovat, jako by byl nesvéprávný, tak to prostě vzdá. Má ji rád, ví, jaká je, a nikdy mu to nijak nevadilo, ale to, jak se chová teď, už podle něj překračuje všechny meze.
Musela jsem mu dát za pravdu. Sami s manželem jsme si všimli, jak Eva Jirku okřikuje, když jsou u nás na návštěvě, jak ho hlídá a komanduje. Párkrát jsem to nevydržela a sama ji okřikla, ať se k Jirkovi nechová tak hloupě a nakonec jsem to slízla i já, že je to jejich věc a nemám se mezi ně plést. Já vím, že má Jirku ráda, ale rozhodně mu to svým chováním nedává najevo.
Jenže co s tím? Nechci se mezi ně plést, ale na druhou stranu se bojím, že když nic neudělám, tak o Jirku nakonec přijdeme. Probírali jsme to s manželem a shodli jsme se, že musíme něco udělat. Ale co?
Edita
Názor odborníka: Podpořte Jirku
Dobrý den, Edito. Chápu, že vám na vztahu dcery a zetě záleží. Oba s manželem byste moc rádi pomohli, myslíte to dobře. Ale sama píšete, že je to jejich život, a dcera těžce nese, když jí radíte. V minulosti, když jste to vyzkoušela, se na vás dcera zlobila a nic se nezměnilo. Obávám se, že i teď by byla její reakce podobná. Můžete se s ní podělit o názor, ale pokud si o něj sama neřekne, pokud o něj sama nebude stát, nejspíš nebude otevřená k tomu ho přijmout.
Doporučila bych vám spíše podpořit Jirku, aby situaci doma on sám řešil. Pokud je nespokojený, bylo by dobré, aby o svých pocitech a myšlenkách manželce řekl a aby svou komunikaci společně měnili. Zkuste s ním promluvit o tom, že velká hádka nebo rozvod jsou nic neřešícím zoufalým a v případě odchodu i definitivním rozhodnutím. Rozhodně stojí za to situaci ještě předtím řešit.
Můžete mu pomoci vyhledat kontakty na odborníka na partnerské vztahy, ale měl by to být on, kdo to bude aktivně řešit, ať už nejprve sám, nebo rovnou s manželkou. Pokud Jirka chce a potřebuje komunikaci doma změnit, musí to být především on, kdo převezme hlavní iniciativu a začne se chovat i komunikovat jinak. Věřím, že změna je vždy možná a držím palce!
Mgr. Martina Frintová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 17. února 2014. Anketa je uzavřena.
