Ženil jsem se ve třiceti. Moje nastávající byla mou druhou vážnou známostí. Před ní jsem tři roky žil a vlastně měl i před svatbou s dívkou, která bohužel zemřela při dopravní nehodě. Kamilu jsem poznal dva roky po její smrti. Dostala mě z depresí a já byl opět šťastný. Byla o čtyři roky mladší.
Nějakou dobu jsme spolu žili, pak otěhotněla, rychle jsme se, než to na ní bylo vidět, vzali. Narodila se nám Klárka, žena s ní byla celé tři roky doma. Já pracuji na volné noze, tak jsem se snažil být s holkami co nejvíc. Bylo to nejšťastnější období mého života. Kamilu jsem miloval a dcera byla to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Po rodičovské se žena vrátila do práce. Je zdravotní sestřičkou v nemocnici. Naštěstí jí vyšli vstříc a nemusela nějakou dobu, skoro až do doby, než šla Klárka do školy, sloužit noční. Všechno jsme tenkrát zvládali a nikdy mě nenapadlo, že uběhne pár let a já budu sám.
Láska v práci
Kamila se totiž v práci zamilovala do pana doktora. Nejdřív šlo jen o sex, později se to ale zvrtlo a ona mi o všem řekla. Prý ho miluje, on ji samozřejmě taky, takže s naším manželstvím je konec. Já ji miloval, ale tohle byla taková rána pod pás, že jsem se ani nepokoušel náš vztah zachránit. Možná by to šlo, protože pan doktor ze všeho vycouval, moje žena pro něj byla jen epizoda, rozhodně neměl v úmyslu se rozvádět. Ani nevím, jestli se jeho žena o jejich vztahu dozvěděla.
Rozvedli jsme se a Klárka zůstala v péči manželky. Bylo jí deset, takže nemohla ještě být přes noc sama, proto jsem si ji vždycky, když měla Kamila službu, bral k sobě. Našel jsem si pronájem nedaleko od nich, aby to ke mně Klárka neměla daleko. S dcerou nám to klapalo, s bývalkou moc ne. I když náš vztah rozbila ona, cítil jsem z ní, že mi má za zlé, že jsem jí neodpustil, když nakonec zůstala sama.
S dcerou jsem si rozuměl
Seznámil jsem se se stejně starou ženou, také rozvedenou. Má už dospělého syna, který s ní nežije. Bydlíme teď spolu a já opět našel spřízněnou duši. Klára si Martu oblíbila, stejně tak Marta ji. Dceři tak nedělalo žádný problém k nám chodit a trávit s námi čas. Občas si posteskla, že doma to je nanic, protože máma má už zase nového chlapa, tak je prý radši s námi, protože u nás je klid.
Moje bývalá manželka opravdu začala střídat známosti, od rozvodu už žije se čtvrtým, nebo pátým mužem. Chápal jsem dceru, že jí to vadí. Dokonce jsme uvažovali o tom, že požádám o svěření do péče. Jenže než jsem to uskutečnil, tak Klára prohlásila, že nic takového nechce, že zůstane s mámou, prý je spokojená.
Nechal jsem to tedy být. Dceři je už patnáct, letos vychází devítku a bude z ní středoškolačka. Respektoval jsem její přání. Dnes ale vím, proč si to přála. Zjistil jsem totiž, že má kluka. Na tom by pochopitelně nebylo nic špatného, v patnácti byl zamilovaný kdekdo. Já sám byl v tomhle věku až po uši zamilovaný do spolužačky. Chápu, že je to už hodně dávno a dnešní mladí jsou krapet jiní, ale tolerovat jim v tomhle věku sex mi přijde hodně přes čáru.
Exmanželka má aspoň klid
Exmanželka o Klářině vztahu ví a nemá s tím problém. Ví, že dcera si kluka vodí domů, že spolu spí, že je u nich přes noc, když je ona v práci. Snažil jsem se o tom s Klárou mluvit, ale ona mě odbyla, že máma jí to dovolila. Já s tím ale problém mám a hodně velký. Pochopitelně by mi nevadilo, kdyby Klárka měla kluka, se kterým by randila, chodili by spolu do kina, na procházky, ale aby s ní pomalu v tomhle věku žil, to tedy ne. Klářin přítel je už plnoletý, nikdo ho nehlídá, tak je u nich skoro pořád.
Jenže co mám dělat? Dcera je v pohodě, aby ne, když má požehnání matky. Bývalé ženě je to fuk, dcera už není pod zákonem. Taky proč by si měla dělat nervy s nějakými zákazy, aspoň má klid. Navíc jsem zjistil, že dcera i kouří, což mamince též nevadí, ona kouří taky. A kdoví, jak je to s alkoholem, dceřin přítel už pít může a na pivo občas zajde, co když už pije i dcera? Sice to popřela, když jsem se jí zeptal, ale moc jí nevěřím. Mám o ni strach.
Jindra
Názor odbornice: Buďte trpělivý
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Jindro! Jakkoliv jsou Vaše negativní pocity ohledně dceřina současného směřování srozumitelné, nevidím žel příliš možností, jak byste situaci mohl ovlivnit. Podle toho, co popisujete, to vypadá, že se máma Kláře moc nevěnuje a leccos jí dovolí, jen aby měla klid. Je-li tomu skutečně tak, zřejmě byla škoda, že jste si tehdy od dcery nechal rozmluvit svěření do své péče. Pakliže jste již tehdy cítil, že její výchova se ubírá nesprávným směrem, stálo za zvážení, co jste mohl udělat, aby tomu bylo jinak. Vy jste dospělý, zodpovědnost leží na Vás, není to dítě, které by mělo rozhodovat za rodiče.
S puberťačkou bývá někdy nelehké pořízení, i když vyrůstá v úplné harmonické rodině. Vymezuje se proti autoritám, bouří se proti příkazům, zákazům, ale i dobře míněným radám. Vztah Vaší již patnáctileté dcery navíc nějakou dobu trvá i s tím, že se svým klukem pohlavně žije. A to vše se souhlasem matky.
Pokuste se mluvit o svých obavách a strachu o dceru jednak s ní, ale i s její matkou. Pokračujte v kontaktu s dcerou, travte spolu čas ve dvou, aby nedošlo k tomu, že ji ztratíte. Ptejte se také, i když možná budete za trapného, jak řeší Klára ochranu před nechtěným početím. Buďte trpělivý. Jestli toho bude na Vás přespříliš, zajděte si o svém prožívání promluvit s odborníkem.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. května 2018. Anketa je uzavřena.
