Problémy s některými dětmi začaly již ve školce. Několikrát jsem s učitelkami řešila, že některé děti za mojí dcerkou dolézaly a otravovaly ji - jeden kluk si třeba furt lehal vedle ní při spaní a na vycházkách chtěl chodit za ruku s mojí dcerou, což mi vadilo a učitelce jsem to řekla. Byla jsem proto ráda, když období školky skončilo a dcerka nastoupila do školy.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Tam se zpočátku zdálo všechno v pořádku. Její spolužačky chodí každý den ven a hrají si okolo domu. Mně se to teda moc nelíbí, protože kolem jezdí auta a nezdá se mi to v dnešní době moc bezpečné. Ale když na ni občas přišly zazvonit, aby šla s nimi ven, tak jsem ji pustila.
Teď je dcerka ve třetí třídě a mě se zdá, že se nějak mění, je jako ty pouliční děti. Ty si samy venku hrají pořád, třeba i v osm hodin večer je tam ještě vidím.
Jenže teď jedna spolužačka začala popuzovat ostatní holky proti naší Aničce, sama jsem to několikrát viděla. „Bacha, ať nás Anička nevidí a nechce s námi jít ven, schováme se jí,“ a podobné věty jsem několikrát já i moje mamka zaslechla. Když jsem se přímo té holčičky zeptala, tak mi tvrdila, že Anička nechtěla jít ven, ale já vím, že se jí ani nezeptaly.
Pak se jednou stalo, že si holky spolu hrály v lesíku a Aničce pak řekly, ať jde pryč, že si s ní hrát už nechtějí. Holky si vzaly Aniččiny klacíky a kamínky, ze kterých si s nimi předtím dělala domečky, a ona je po nich chtěla zpátky. Ony se jí vysmívaly, zvlášť jedna z nich, tak jim dcera řekla, že počítá do deseti a pokud jí to nevrátí, dá jí facku. Holka nic nevrátila, tak jí Anička vrazila facku. Pak jsem to řešila i s maminkou té holky, která pěkně lhala a tvrdila, jak moje Anička mluví sprostě. Řešilo se to i ve škole s třídní učitelkou. Proto jsem rozhodla, že se s nimi už Anička kamarádit nebude a ven už ji s nimi taky nepustím, aby byl klid.
Ale když Anička potkala tuhle holku a její maminku při procházce se psem, tak jí ta matka řekla, že jestli se to bude opakovat, že si to s ní vyřídí. To mě dost naštvalo, zdá se mi neetické vyhrožovat děcku, matka to má řešit se mnou. Kdykoliv se se spolužačkami teď potká venku, vulgárně jí nadávají, nadávají i na mně - a přitom tvrdí, že sprostě mluví moje dcera.
Dcera má teď kvůli tomu ve škole problémy s učitelkou, která si mě zavolala a říkala mi, že se Anička chová škaredě k ostatním dětem a přiměla mě s ní navštívit poradnu. Vysvětlovala jsem jí, že ostatní děti se chovají škaredě k naší Aničce a ona jim to jenom oplácí, což jsem jí sama řekla, ať tak dělá. Do poradny jsme nakonec šly a paní psycholožka řekla, že si s Aničkou moc hezky povykládala, že se chová trochu dospěleji, než je na osmiletou holčičku obvyklé.
Ale problémy ve škole přetrvávají a já nevím, co mám dělat. Uvažuju už i nad změnou školy, ale jiná základka je od nás daleko a Anička by nemohla od příštího roku chodit do školy sama, tak jako by mohla do té současné.
Co mám podle vás dělat?
Monika
Odpověď odbornice:
Dobrý den, vztahy mezi dětmi jsou často v tomto věku složité a nestálé. Jeden den jsou nejlepší kamarádky a druhý den se spolu nebaví. Často si tyto konflikty srovnají mezi sebou bez dalších zásahů. Samozřejmě pokud se situace vyhrotí a dojde k dlouhodobějšímu problému, případně sprostému nadávání a i facce, jak píšete, je možná čas, kdy do situace mohou a asi i mají zasáhnout rodiče.
Je důležité řešit tuto situaci na úrovni rodičů v klidu a je jistě těžké nehádat se zbytečně kvůli konfliktům mezi dětmi. Protože nikdo u situace nebyl a tudíž často není možné posoudit, jak se doopravdy situace stala. Zároveň je potřeba zdůraznit, že násilí (facka), není vhodné řešení konfliktů a je tak třeba hledat vhodnější cestu. Myslím, že není příliš vhodné nabádat dceru, aby ostatním oplácela, když se k ní nechovají hezky, to situaci dále vyhrocuje. Je dobré zkusit probrat s dcerou, že dát někomu facku za to, že jí sebere kamínky, není přiměřené. Tím nemám na mysli, aby si Anička nechala od někoho ubližovat, ale to, že je potřeba dítěte ukázat hranice, co je a není správné řešení konfliktů. Nejlépe vlastním příkladem při řešení situací s jejími spolužáky a případně jejich rodiči.
Jana Šnauerová DiS. , krizová interventka
To, že nyní dceru ven nepouštíte, ji může ještě více oddělovat od ostatních dětí. Nicméně pokud ostatní děti sprostě nadávají dceři i vám, je to situace, kterou je potřeba řešit s rodiči příslušných dětí. Důležité je k tomu přistupovat v klidu a běžné konflikty, které vznikají na úrovni dětského kolektivu, dále neeskalovat na úrovni rodičů. Hádky nebo nějaká otevřená neshoda mezi rodiči nebo vůči ostatním dětem, může nastalou situaci dále zbytečně zhoršovat.
Je to na vašem zvážení, ale spíše bych doporučila hledat cestu, jak situaci zvládnout a zklidnit ve spolupráci s ostatními rodiči a školou, než školu měnit. V nové škole to může být náročné, protože děti již mají mezi sebou vazby a zapojit se jako někdo, kdo přišel později, může být pro dceru také těžké. Nepíšete, nakolik se tyto konflikty se spolužáky vaší dcery dotýkají, děti někdy často tyto spory rychle zapomenou a kamarádství se v dětském kolektivu rychle přelévají.
Chápu, že je pro vás tato situace těžká, protože chcete, aby se dcera cítila dobře a měla kamarády. Píšete, že problémy ve škole přetrvávají, ale nepopisujete přímo jaké a jak často konflikty se spolužáky probíhají. Je dobré, že situaci společně se školou řešíte, a návštěva poradny může být dobrým krokem. Je dobře zkusit vyslechnou i pohledy jiných osob na situaci - učitelé, ostatní rodiče, psycholog, než vycházet pouze ze svého subjektivního pohledu, snáze se pak hledá cesta k řešení situace.
Jana Šnauerová, krizová interventka centra Modré dveře
 |
