Vojta byl od nástupu do školky docela spokojený, až na několik počátečních pobrekávání. Našel si tam hned kamarády, líbily se mu hračky, procházky a výlety, kreslení a dokonce moc neprotestoval ani při odpoledním spaní. Paní učitelky byly moc milé a s dětmi to opravdu uměly. Nastoupila jsem tedy s relativním klidem do zpátky práce s tím, že syn je spokojený a je o něj dobře postaráno.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Jedna z jeho učitelek ale otěhotněla a před několika týdny nastoupila na mateřskou. A její náhrada má docela jiné výchovné metody, podstatně drsnější a “ze staré školy”. Synovi už se najednou do školky nechce tolik jako dřív a řekl mi, že na něj paní učitelka křičí a že je ošklivá.
Chtěla jsem si o tom s ní promluvit, doufala jsem nejdřív, že jde o nějaké nedorozumění, co se vyjasní. Křičela na něj prý, že byl drzý, což v jejích očích znamená, že jí zopakoval to, co řekla ona jemu. Nechtěl se účastnit nějaké aktivity a ona na něj namísto domluvy zakřičela a když se rozbrečel, tak mu řekla, že je hloupý. Syn na to reagoval tak, že hloupá je ona.
Řekla jsem jí tedy, že s křikem a podobným řešením situací nesouhlasím, jasně, že si čtyřleté dítě dokáže postavit hlavu, ale křik a nadávka mi přijde dost za hranu. Paní učitelka mě ale zpražila, že je můj syn nevychovaný a drzý fracek, co potřebuje dát do latě.
Vojta podle mě nijak zvlášť zlobivý není, jen není zvyklý na hrubé zacházení, doma mu všechno nejdřív vysvětlíme a až opravdu v nejzazším případě dojde na křik. Rozhodně mu ale neříkáme, že je hloupý, to mi přijde dost přes čáru.
Co mám podle vás mám dělat? Mám si jít stěžovat ředitelce školky? Učitelka s podobným přístupem podle mě nemá mezi malými dětmi co dělat. Netuším, jak dlouho bude Vojtova původní učitelka na mateřské, ale nechci, aby strávil následující dva roky v tenzi a školka se mu zhnusila. Soukromá školka pro nás je finančně neúnosná a další státní školka je až ve vedlejším městě, což je pro rodinu s jedním (navíc služebním) autem dost podstatná komplikace.
Svatava
Odpověď odbornice: Zkuste najít s učitelkou společnou řeč
Dobrý den Svatavo, vaší původní radost z toho, jak se syn lehce zapojil do školky, nyní vystřídaly obavy z toho, aby se mu školka nezprotivila, a také popisujete určité pochybnosti o výchovných metodách učitelky vašeho syna.
Je pochopitelné, že vás mrzí, že učitelka, se kterou syn dobře vycházel a které jste důvěřovala, odešla. Píšete, že nevíte, jak dlouho bude pryč. Dá se ale předpokládat, že z mateřské dovolené se nevrátí tak brzo, aby vašeho syna ještě učila. Naproti tomu na novou učitelku si syn těžko zvyká, je drsnější a na děti, pokud zlobí, křičí.
Bc. Eva Vačurová, krizová interventka a terapeutka
Určitě je správné, že synovi doma všechno nejdřív vysvětlíte, než dojde (případně) na křik. A zvlášť teď potřebuje váš čas a podporu. Je potřeba si ale představit, že ve školce má učitelka na starosti třídu plnou dětí a musí se věnovat všem, těžko tedy pokaždé uplatní takto individuální přístup. Vyžaduje proto od dětí určitou kázeň a spolupráci. Někdo k tomu, aby si zjednal pořádek, křik potřebuje, jiný to umí bez něj.
Myslím si, že i přes vaši nejistotu ohledně vhodnosti výchovných metod paní učitelky je důležité, abyste zůstala co nejvíce neutrální a neposilovala tak synovy nesympatie k paní učitelce. Určitě je dobré syna vyslechnout s porozuměním a přijetím, zároveň ho neutvrzovat v tom, že by byla paní učitelka „ošklivá“ apod. Zkuste najít něco, co ho s novou paní učitelkou baví a posilovat to pozitivní. To by sžívání s novou situací mohlo prospět.
Přijde mi také vhodné nechat si popsat problémové situace synem i paní učitelkou, abyste si mohla udělat ucelenější představu. Takže je správné, že jste za paní učitelkou zašla. Z vašeho popisu mám dojem, že jste se nesetkala s velkým pochopením, což vaše pochybnosti ještě prohloubilo. Navíc syna nazvala „drzým frackem“. Přesto bych se ještě nevzdávala možnosti řešit situaci v klidu přímo s paní učitelkou, vysvětlit jí vaše obavy, to, že dřív fungoval ve školce bez problémů a chodil tam rád. Určitě potřebuje čas, aby si zvykl. Také jí zmínit, které výrazy jsou pro vás nepřijatelné, aby používala ve vztahu k dětem. A zároveň více poznat paní učitelku, její pohnutky ke zmíněnému chování. Až kdyby opakované pokusy o porozumění nebo alespoň vzájemné respektování selhaly, je možné přizvat k řešení i paní ředitelku.
Píšete, že změna školky pro Vás není reálná a podle mě není takový krok ani žádoucí. Znamenalo by to vytrhnout ho ze známého prostředí, kde už se sžil se spolužáky a našel si kamarády. Navíc ani tam pedagogy neznáte.
Eva Vančurová, krizová interventka a terapeutka centra Modré dveře
