Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Poradna: Syn má silnější postavu a nevěří si, vrstevníci mu nadávají

  • 332
Kluk silnější postavy s nulovým sebevědomím je terčem posměchu spolužáků i dětí mimo školu. Jak ho má jeho okolí podpořit, ptá se čtenářka Dana v rodinné poradně.

Rodinná poradna

Trápí vás potíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Dominikovi je 11 let a má silnější postavu, za což se mu ostatní děti vysmívají a hlavně mu nadávají, že je tlusťoch, prase a ještě mnohem hůř. Ve škole jsem to řešila s učitelkou a ředitelkou a syn nakonec přestoupil na jinou školu, kde je to se spolužáky teď lepší.

Jenže stejný problém Dominik má, i když si jde hrát ven, tam už se dokonce stalo, že mu někdo ublížil. Dominik nemá skoro žádné sebevědomí, nevěří si v ničem, takže je pro děti snadný cíl. Zkoušeli jsme různé sportovní kroužky, dokonce chodil i na karate, ale nic nepomohlo. A já přece nemůžu všude chodit s ním a s každým dítětem se hádat. Jak bych mohla synovi pomoci?

Děkuji za radu

Dana

Odpověď odbornice:

Dobrý den, situace, kterou popisujete, musí být pro vašeho syna opravdu náročná. Je dobře, že hledáte řešení. Změna školy a lepší kolektiv, který teď má, by pro něj mohl být dobrým odrazovým můstkem, podporou a motivací pro další zlepšení.

Mgr. Kateřina Řeháková, psycholožka

Nízké sebevědomí, o kterém mluvíte, bývá častým důsledkem těchto situací a zážitků, které přicházejí v kontaktu s vrstevníky. Kromě vzniklých důsledků je třeba však také řešit příčinu nepříjemných situací, které Dominik prožívá, tedy nadváhu. Tělo a duše jsou spojené nádoby, jedno ovlivňuje druhé. Příčin nadváhy může být celá řada, samotná situace pak vede ke špatné náladě, nízkému sebevědomí a problémům s vrstevníky, což může vést k tendenci tyto pocity „zajídat“ a vše se pak dále opakuje.

Zdá se, že zařazením syna do sportovních kroužků jste se již snažili na tom pracovat. Z příspěvku nevím, jaký postoj má ke snížení váhy Dominik, zda by se o to chtěl pokusit (pokoušel) nebo zatím k tomuto řešení nedošel. Můžete společně hledat motivaci, proč se k tomu rozhodnout a začít se změnou. Nebojte se spojit s odborníky. Prvním krokem může být návštěva dětského lékaře, který vás spojí s dalšími profesionály, aby se našly příčiny (např. endokrinologické) i správný způsob řešení (obezitolog, výživový poradce). Samotný pohyb, o kterém jste mluvila, je krokem správným směrem. Většinou je však třeba k němu přidat i změnu jídelníčku a práci na změně přístupu k sobě samému (na zvyšování sebevědomí, zlepšení vztahu ke svému tělu a také pomoc při boji se špatnými pocity, které plynou z nepříjemných interakcí z vrstevníky). V této souvislosti bych pro Dominika doporučila psychoterapii.

Z dopisu nevím, jaká je vaše rodinná situace, ale velkou pomocí by bylo také zapojení celé rodiny. Dominikovi pomůže, když bude cítit podporu a přijetí a můžete mu také jít příkladem např. ve stravování nebo pohybu. Nejdostupnější a zároveň účinnou a pro začátek vhodnou cestou je chůze. Můžete společně podnikat pěší výlety a procházky, na kterých se váš syn bude cítit dobře, protože bude v kruhu lidí, kteří ho podporují a mají ho rádi a zároveň bude podpořena jeho snaha o snížení váhy.

Mgr. Kateřina Řeháková, psycholožka centra Modré dveře

, pro iDNES.cz