Souboj s věčným nepořádkem je opravdu vysilující, bere chuť do dalšího uklízení, protože někdy máte pocit, že to vlastně nemá cenu, když vám vaše ratolesti během chvilky opět navrší všechny hračky na hromadu, rozdrobí sušenky na pohovku nebo polijí stůl kakaem. Navíc teď v době, kdy jsme všichni nuceně stále doma, nebere špinavé nádobí konce, pračka se nezastaví a odpadkový koš neustále přetéká. Jenže vy v tom, maminky, rozhodně nemusíte být samy. Chaos, který kolem sebe děti dokážou vmžiku udělat, by měly se stejnou dávkou energie zase urovnat. Pokud tedy nejsou zrovna v pubertě. Jak se říká, kujte železo, dokud je žhavé.
1. Začněte včas, když jsou děti tvárné
Odborníci říkají, že smysl pro pořádek mají děti už kolem třetího a čtvrtého roku. Už v tomto období jim tedy zcela přirozeně můžete vštěpovat základní pravidla. Třeba že hračka se poté, co si s ní dohrají, vrací zpět na své místo. Školákům můžete přidat navíc nějakou povinnost, která bude jen a jen jejich. Její charakter se bude v různých rodinách lišit, protože všichni máme trochu jiný životní styl i úroveň. Ale narovnat nádobí do myčky, pravidelně vyhazovat odpadky do popelnice, mýt si po sobě umyvadlo, udržovat pořádek ve svém pokoji, to od určitého věku zvládne každá holka i kluk bez problémů.
2. Jděte příkladem
V této radě se skrývá hned dvojitá síla. Jak dobře víme, příklady táhnou. Asi těžko děti přesvědčíte o tom, že si mají po sobě udržovat pořádek, když necháte stát špinavý hrnek na stole a věci, které nepatří na zem, překročíte, místo abyste je zvedli. Jaký vztah máte k pořádku vy, takový ho budou mít i vaši potomci. A logicky bychom se měli snažit předat jim jen to nejlepší. Druhé pozitivum příkladného chování spočívá v tom, že dětem názorně ukazujete, jak na to. Učení nápodobou je velmi efektivní. A když si k tomu třeba pustíte dobrou hudbu nebo audioknížku, vaše ratolesti se dovtípí, že to vlastně nemusí být žádná velká otrava.
3. Nenápadně je zapojujte
„Mamííí, já chci taky,“ křičí obvykle moje čtyřletá dcera, když začnu otírat stůl, vezmu do ruky vysavač... V žádném případě je neblokujte větou: „To je dobré, já to udělám sama.“ Obrňte se trpělivostí a lux či mop jim na chvíli dejte do ruky. Případně jim rovnou dejte malý hadřík či utěrku na prach a pracujte spolu. Ve dvou se to vždycky lépe táhne. A vaše dítko bude náležitě pyšné, že mohlo být mámě či tátovi super parťákem.
ilustrační snímek
4. Úklid hrou
Při nácviku domácích povinností se dá dobře využít ještě jedna typická dětská vlastnost, kterou je soutěživost. Co si zahrát o to, že kdo první uklidí lego či si srovná oblečení, dostane nanuk? Nebo bude mít právo volby, jakou si pak všichni pustí pohádku? Scénář hry můžete libovolně přizpůsobit povaze svých dětí. Ale předhánění milují, uvidíte, že to zabere!
5. Za odměnu ne!
Na druhou stranu by uklízení nikdy nemělo být podmíněno tím, že si dítě vydělá peníze, dostane novou hračku a podobně. Mělo by se naučit, že dělba rodinných povinností je zcela normální záležitost. Že rodiče nejsou sluhové a každý má přiložit ruku k dílu.
6. Uklízení jako trest? Pozor na to.
Ani hrozba, že když dítko něco provede či zazlobí, půjde si to odpykat úklidem pokoje nebo třeba vytíráním podlah, není zrovna ideální cestou. Uklízení v nás většinou evokuje jistou míru nechuti. Proto rozhodně není cílem ještě ji prohloubit a vštěpovat potomkům, že úklid domácnosti je vždycky a jenom za trest.
7. Chtějte tak akorát
Sami dobře víte, jaké to je, když uklidíte v kuchyni, prostřete stůl, jenže pak se musíte postavit k plotně – a za chvíli můžete uklízet nanovo. Do toho vás někde v podvědomí hryže pocit, že byste měli ještě utřít prach, umýt koupelnu a toaletu, vytřít v chodbě, konečně přetřídit věci ve spíži. Zkrátka uklízení je proces, který nemá konce, nikdy nebude úplně hotovo. Jenže takový pocit frustrace na děti určitě nechcete přenášet. Proto byste jim měli přidělit jen takové dílčí úkoly, které je nezahltí a které dokážou samostatně splnit. Třeba je pověřte zaléváním květin každý druhý den, vysáváním pokojíčku každý pátek apod.
8. Zapojte se
Zavelet a odejít? Záleží na věku. Ty malé v tom nemůžete úplně nechat. I mí tři caparti (v rozmezí od čtyř do devíti let), když na ně houknu, že je čas dát pokoj do pořádku, vždycky škemrají o pomoc. To pochopitelně neznamená, že to ve finále opět udělám celé za ně. Jsem spíše taková úklidová asistentka, která dohlíží a rozdává rady, co by se mělo udělat jako první, jak uspořádat hračky, zkrátka jak nejlépe postupovat krok za krokem. Vaše miláčky povzbudí slova ujištění a chvály, že to dělají správně, a navíc si dobře zafixují, jak na to.
9. Vysvětlujte proč a jak
Asi se nedá úplně očekávat, že děti zvládnou dobře úklid bez průpravy. V první řadě jim vysvětlete, proč je to důležité! Povězte jim něco o roztočích, kteří žijí v prachu, o bakteriích, jež se množí na špinavém povrchu. Zároveň je předem informujte o tom, kam jednotlivé věci patří. Že knížky se rovnají do poličky, stavebnice do plastového boxu, panenky třeba do krabice. Samozřejmě uklízení musí být přizpůsobený i dětský pokoj, který by měl mít dostatek úložných prostorů, ke kterým mají děti jednoduchý přístup.
10. Buďte důslední
Jestliže jednou vydáte pokyny a nastavíte pravidla, měli byste na nich trvat. Pevní (nikoliv agresivní!) musíte být především vy. Důslednost je nutnou podmínkou, bez níž máloco dotáhnete do konce. Jakmile uvolníte otěže a netrváte na „směru jízdy“, děti k plnění nastaveného řádu s největší pravděpodobností nepřimějete.
Úklid v pubertě? Taky to jde!
Malé děti jsou tvárné, ale jak donutit k pořádku ty na prahu dospělosti? Ne nadarmo se říká, že cesta do pokoje puberťáka je jako jízda do obchodu IKEA – jdete se jen podívat, a nakonec odcházíte se šesti talíři, třemi skleničkami, miskou a příborem. Ale i s tím se dá do jisté míry pracovat. Jak?
Stanovte harmonogram
Opět to chce důslednost. Pokud je čtvrtek dnem, kdy se uklízí v pokoji, čistí kočičí záchod nebo uklízí nádobí po večeři, pak se to v tento den také musí udělat. Neomlouvá to žádné rande, výlet s kamarádkou atd. Zkrátka dokud není hotovo, nejde se nikam! A aby nebyl prostor na výmluvy, den předem to svým andílkům připomeňte.
Nechte je vybrat
Nesnáší vaše dcera vytírání podlahy? Pak třeba může žehlit, pravidelně dávat nádobí do myčky. Každý máme něco, co děláme raději. A pokud tohle není cesta, nechte je třeba losovat. Na koho to padne, toho je to úkol.
Kontrolujte
Opravdu dotáhli do konce, co jste po nich chtěli? Řiďte se heslem: Důvěřuj, ale prověřuj! Rozhodně je nepeskujte, ale ujistěte se, že svou povinnost dovedli do finále.
Chvalte
Po odvedené práci určitě potěší motivační věta typu: „To je skvělé, já tě nemít…“ Každého zahřeje pocit, že je užitečný a že přispěl k dobré věci. Dokonce i vašeho puberťáka.
Pořádkumilovnost jako nejlepší investice?
Podle odborníků má výchova k pořádku ještě jednu přidanou hodnotu. Studie Minnesotské univerzity totiž prokázala, že děti, kterým byly od útlého věku přidělovány drobné domácí práce, mají lepší pocit samy ze sebe, navíc jsou v životě samostatnější a efektivněji plní úkoly i v jiných rovinách.
A co víc? Mají i tendence k dobrým vztahům s kamarády, rodinou. Bývají také úspěšnější ve škole i pozdější kariéře.
