Čas versus vzpomínky
Čím jsme starší, tím více je pro nás svět známý a tím méně nás překvapuje. Naše dětská zvědavá pozornost s léty pochopitelně upadá, protože už není tolik třeba.
Usazujeme se ve stereotypech, činnostech a životním stylu, který už nám často ani nedává příliš mnoho možností k radosti z prožívání nebo dokonce k vyjetí ze zaběhnutých kolejí. Oproti tomu pro malé dítě je téměř každý den něčím nový a zajímavý.
KVÍZ: Tak jsme tady žili. Otestujte své znalosti života za komunismu |
Postupně se také mění naše smysly, zejména čich a chuť. To, co nám jako dětem chutnalo, je najednou nudné a všední. Navíc se říká, že moderní potraviny, zejména pak ty s obsahem cukru, otupují chuťové buňky. Sladkosti našeho dětství tak skutečně mohou v dospělosti chutnat jinak a hůř.
Zkuste si to sami. Dejte si týden nebo dva bez cukru, jeho absolutní absence znovu zjemní chuťově buňky a vám pak přijde sladké i ovoce, jehož chuť jste ještě před dvěma týdny vnímali jako mdlou.
Samozřejmě ovšem nelze pominout i fakt, že receptury výrobců se v čase mění, a tak mnohé dobroty z mládí už dávno objektivně nemusejí chutnat tak jako dřív.
Dětský mozek má prostor
Dětství je krásné období poznávání světa. A právě proto, že jsme tehdy měli relativně hodně času a nebyli jsme zatížení koloběhem neustálých starostí o přežití, měl náš mozek prostor a čas na to, aby mohl ukládat vzpomínky kvalitněji.
Návrat starých časů. Retro je obrana před nejistotou dnešního světa, říká sociolog |
Náš mozek se také v této své vývojové fázi učil, byl tedy vnímavější a připraven na vše nové. To pak způsobilo, že vzpomínky z dětství jsou v naší hlavě uloženy pevněji než ty z dospělosti.
Emoce v hlavní roli
Velkou roli při ukládání vzpomínek hrají emoce, a to jak v dospělosti, tak v dětství. Silnou emocionální zkušeností jsou samozřejmě podmíněné jak pozitivní, tak i negativní vzpomínky. Těžko tedy říct, jestli nám ten rohlík se salámem tolik chutnal, nebo ho máme prostě spojený s krásnými prázdninami u babičky.
Vzpomínky jsou cestou k příjemným pocitům, říká autorka knih pro prarodiče |
Jedno je však jisté. Když si ho dáme dnes, tak jeho prostřednictvím znovu uvidíme záchvěv babiččiných rukou a vzoru ubrusu na jejím stole a ucítíme vůni prázdnin.
Totéž se týká třeba dobrot z pouti nebo vzácných dětských přátelství. Kde bylo hodně emocí, tam máme otisknuto jen to, co se s emocí pojí. Tedy to vyloženě dobré, nebo to velmi špatné, pokud se nám do paměti vryl nějaký hodně bolestný zážitek.
Uzavřený obraz našeho dětství
Náš mozek má sklony uzavírat jednotlivé etapy života. V dospělosti to musíme často dělat záměrně, zato dětství se nám díky hormonální pubertální bouři a výrazně jinému „dospěláckému životu“ uzavřelo přirozeně samo. A už do tohoto „šuplíku“ nic nevkládáme.
RETRO: Šedá oficiální móda i výstřelky šité doma. Co se nosilo v 70. letech |
Proto na ně rádi vzpomínáme a proto máme na období dětství jasně daný názor, protože už je hotovo a odžito. Není tam prostor pro diskuze a přemýšlení. Dětství se prostě takhle stalo.
A proto jsme také někdy tak nekompromisní a nehodláme se nad vzpomínkami zamýšlet šířeji. Ono to vlastně ani moc nejde. Pokud se k tomu dostaneme třeba v rámci terapie, bývá to těžké a bolavé. Pro zdravého člověka navíc bývá nimrání se v minulosti zbytečné.
Byl podle vás svět v době vašeho dětství lepší? Hlasujte v anketě na další straně.
