V brněnské Nemocnici Milosrdných bratří vzpomínají na ženu, která si porod nedokázala představit bez předčítání indických básniček. Porodníci většinou nadstandardní přání žen respektují. Odmítají výjimečně, řekli zástupci nemocnic.
Svíčky i míče
V porodnici na Obilním trhu v Brně byli například zaskočeni přáním rodičky zapálit si na porodním pokoji svíčky. Báli se, aby jim nezačaly houkat požární hlásiče. Později se ale ukázalo, že svíčky nevadí, tak už jimi dnes žádná maminka nepřekvapí. Podobné je to s vonnými lampami i éterickými oleji, jimiž se žena před porodem nechá pro uvolnění a tlumení bolesti natírat, řekla staniční sestra Miloslava Kameníková.
Další služby nabízejí porodnice samy: relaxaci na velkém míči, ve sprše, porody do vody, na porodní stoličce, speciálních matracích nebo cvičení na ribstolu.
Ač je nabídka široká, najdou se stejně páry žádající si novinky. Na Obilním trhu zaskočila zdravotníky dvojice, která si s sebou k porodu přivedla s naprostou samozřejmostí svého psa. "Byl to jejich rodinný příslušník jako jejich dítě. Když šli k porodu, chtěli si ho tam nechat, že by ho uvázali k ribstolům," řekla Kameníková. Lékaři odmítli.
Zdravotníky také vyvedla z míry přání páru, který při porodu zdůrazňoval přirozenost a chtěl si po porodu odvézt s sebou domů i placentu, aby ji mohl zakopat na zahradě. Partner rodičky také po porodu nechtěl použít nůžky na přestřihnutí pupeční šňůry s tím, že ji překousne. "Jde se domluvit na ledasčem, ale toto jsme odmítli," řekla Kameníková.
Rodina u porodu
Ženy k porodu nejčastěji doprovází jejich partner. "Omdlelo jich dosud jen mizivé procento," řekl mluvčí Nemocnice Milosrdných bratří Pavel Gejdoš. "Někdy, když se tatínek necítí nebo maminka necítí, že by byl tou pravou oporou, ale chce ho tam mít, si vezme i druhou osobu," řekla Kameníková. Stále běžnější jsou prý takzvané duly. Nemusí jít přímo o porodní asistentku, ale v porodech se vyzná. Ženě pomáhá, masíruje ji, spolupracuje s nemocničním personálem a může být prostředníkem mezi ním a rodičkou. "Jinak si berou kamarádky, kolegyně z práce, sestru, maminku," popsala Kameníková.
Nezvyklý doprovod mívají cizinky, zvláště Vietnamky a Mongolky. Na porodním sále a pokoji jim často pomáhají jejich patnáctileté, někdy i třináctileté dcery. "Ty u nás chodí do školy a česky přece jen umí lépe. Proto nám překládají a dávají mamince vše vědět. Působí jako tlumočnice," vysvětlila Kameníková.
