Míšo, známe se pracovně už nějaký ten rok, a tak mě zajímá, jestli tě přepadla během těch let nějaká krize, kdy jsi měla sto chutí dát si sklenku?
Zrovna loni na podzim. Podzim obecně pro mě bývá kritický a během toho loňského jsme měli navíc i větší rodinné problémy. Občas když jsem jela autem a míjela benzinky, tak se nabízelo přibrzdit a koupit nějakou tu láhev s sebou. V takových chvílích potřebuju většinou s někým mluvit. Vím, že můžu kdykoli volat bráchovi, ale jsou věci, které si v sobě musím zpracovat sama.
Zkouška ohněm musela nutně přijít i ve chvíli, kdy ti zemřel táta, který měl také celoživotní problémy s alkoholem. Byla i jeho smrt vyústěním závislosti?
Určitě ano. Tři dny poté, co spáchal sebevraždu, měl nastoupit protialkoholní léčbu. Myslím, že se bál, že to nezvládne. Měl v té době už dvě dospělé děti, které žily daleko, navíc ty vztahy nebyly ideální, i když se zlepšovaly, a do toho byl pod velkým tlakem své rodiny. Ohledně sebevraždy tam byl ostatně už jednou takový náznak, který ovšem všichni brali na lehkou váhu. Pokusil se otrávit prášky, ale neměly až takový účinek. Podle mě následně selhala i nemocnice, odkud ho neměli hned druhý den propustit, měli s ním pracovat. Ale to už jsou jen spekulace.
