Příběh Magdy Nechci ho hodit přes palubu
Když jsem se vdávala, myslela jsem to upřímně – v dobrém i zlém, jak se vždycky říká. Manžela jsem si brala z lásky, sice ne nějaké velké, ale z lásky. A nebylo taky proč si stěžovat, žilo se nám hezky.
Je to asi pět let zpátky, co si pochroumal nohu. Léčil se dlouho, docházel i na rehabilitaci, ale úplně se to nespravilo a doktoři mu zakázali spoustu aktivit, kterým se do té doby věnoval. Jeho kamarádi ho z toho chtěli vytáhnout, aby se netrápil, že už s nimi nebude hrát fotbal, a tak ho o to intenzivněji začali lákat do hospody.
Co jsem ho znala, šel na pivo tak jednou za čtrnáct dnů a za dvě hodiny byl doma, po úraze to najednou bylo každý druhý den a klidně do rána. Nejdřív jsem mu to tak nějak tolerovala, vnímala jsem, že se opravdu trápí kvůli té noze a návštěva hospody ho vždy rozveselí. Na to taky došlo, ale pokaždé jen krátce.
Po vystřízlivění se dostavila depka a z manžela se stal ten nejprotivnější chlap na světě. Skoro nemluvil, jen mi odsekával, choval se ke mně ošklivě. Máme dvě dcery, které byly v pubertě, když toto začalo. Samozřejmě jsem nechtěla, aby se jich mužovo hospodské vyžití nějak dotýkalo, takže jsem ho před nimi ještě hájila.
Podzim a zimu můj muž prospí, v Česku mu chybí teplo a slunce, trápí Kamilu |
„To nic, holky, tatínek má špatnou náladu, bolí ho noha,“ lhala jsem a nutila je chodit kolem něj po špičkách. Asi jsem udělala chybu, protože jeho chování to jen zhoršovalo. Protivný byl záhy opilý i střízlivý, k tomu byl schopen v hospodě nechat celou výplatu.
Nechtěla jsem opět, aby to děti nějak pocítily, našla jsem si tedy druhou práci a všechno táhla sama. Manžel nakonec přestal pracovat, dostal invalidní důchod, a když už neměl za co pít, kradl doma moje těžce vydělané peníze. Teď už je to ve fázi, kdy reálně hrozí, že nás vystěhují z bytu, za který kvůli jeho výletům do hospody neplatíme...
Logicky se mi přestalo i dařit tutlat celou záležitost před dcerami. Tak trochu mě bohužel zaskočila jejich reakce, starší mi sdělila, že si za to můžu sama, protože jsem ho celou dobu v pití jen podporovala tím, jak jsem za něj žehlila průšvihy a dělala, že nic.
Ano, mnohokrát jsem ho vyzvedávala z hospody, zaplatila za něj, když si někde půjčil… Dokud jsem nějaké peníze měla, šlo to. Teď už ne, ale já pořád věřím, že manželství je v dobrém i zlém. Pokud teď muže opustím, obě holky mi slíbily, že mě podpoří a můžu bydlet s nimi. O tom, že by podaly pomocnou ruku otci, ale nechtějí ani slyšet.
Manžel se samozřejmě léčit nechce, prý není žádný alkoholik, tvrdí, jenže dcery pro něj bez toho, aby nastoupil na odvykačku, nechtějí hnout ani prstem. Trápím se. Život s ním je jako noční můra, ale nedokážu hodit přes palubu člověka, se kterým jsem už tolik let. Proč to děti nechápou?
Magda
Co by měla Magda dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Jak zasáhl alkohol do života Dobromily, to si můžete přečíst na další straně.
Příběh Dobromily Můžu si za to všechno sama
Rodiče mi dali do vínku hloupé jméno a ještě hloupější povahu. Jsem naivka. Jsou to dva roky, co jsem potkala jeho. O něco starší, od prvního pohledu zajištěný pěkný a chytrý chlap. Ani jsem nemyslela, že by snad mohl být nezadaný. Nebyl.
Statistika v lihuAž šest a půl tisíce obyvatel naší země zemře každý rok na následky dobrého vztahu k alkoholu. Ženám podle statistik ubližuje více, mozkové buňky jim odumírají rychleji než mužům, kteří vypijí stejné množství. Nejohroženějším druhem žen jsou v současnosti mladé manželky úspěšných podnikatelů, které po přestěhování do satelitního městečka kdesi na vsi propadnou splínům ze samoty a prázdnoty... Útěchu hledají ve sklence. |
Scénář se odvíjel jako z čítanky o nepovedených vztazích: S manželkou si nerozumíme, rozvedu se, jak to bude možné. Hned ten první večer jsem věděla, že je to špatně, že mám utéct, ale bohužel, nepovedlo se mi to. A co bylo horší, zamilovala jsem se. On nejspíš taky, protože první měsíce vztahu vůbec nic neřešil.
Randili jsme, na veřejnosti jsme se drželi za ruce, jezdili jsme spolu na výlety a zůstával u mě i přes noc. Zdálo se, že to s rozvodem myslí opravdu vážně. Pak se náhle věci změnily. Začal rušit společné víkendy, jeho žena něco potřebovala. Když jsme někam vyrazili, držel si odstup, pusa na ulici byla najednou tabu.
Nerozuměla jsem jeho proměně a štvalo mě to. Byla jsem podrážděná a útočila na něj, kdy už se rozvede. On tvrdil, že je to na spadnutí, ale nic se nedělo. Jen potřeboval být víc a víc doma s rodinou.
V té době jsem začala kouřit, krátilo mi to chvíle, kdy jsem na něj čekala. A protože mi běžně rušil schůzky hodinu před příchodem, kdy už se v lednici chladilo víno, dala jsem si vždycky skleničku. Pomáhala mi, uklidňovalo mě to. A čím byl můj vztah náročnější, tím víc alkoholu a cigaret jsem si dopřávala. Na kuráž, říkala jsem si, protože se mi pak na něj chtělo řvát a ječet a s vínem v hlavě to šlo líp.
Myslela jsem, že má rakovinu, ale byla to milenka. Odchod muže Jitku šokoval |
Hysterické scény jsem mu tropila stále častěji, cítila jsem se obelhaná a okradená. O čas i o naději, o víru v lásku. No, nepomohlo to. Po dvou letech, kdy stále nebyla vhodná doba na rozvod, mi dal prostě kopačky. Že už to se mnou nemůže vydržet – a ať se vzpamatuju a přestanu hlavně pít.
Z velké lásky mi zůstaly jen oči pro pláč a hromada prázdných lahví od vína. Tím věčným čekáním na něj jsem přišla o většinu přátel, a tak si nemám ani s kým popovídat. Co by mi taky říkali, že jsem naivka? Jsem, a zřejmě i alkoholička.
Bez lahvinky tu večerní tíseň a samotu už nezvládám. O víkendu si dávám i dvě, nevím, co bych dělala s volným dnem bez něj. Chápu, že je to špatně, že bych se měla vzchopit, snažit se jít dál a zapomenout, ale nejde mi to. Alkohol mi to umožní aspoň na chvíli…
Dobromila
Co by měla Dobromila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
