1. Kolik účtů je praktické mít v rodině?
Co člověk, to jiné potřeby. Důležité je domluvit se tak, aby to oběma stranám vyhovovalo a nevznikaly tak zbytečné konflikty.
Díky společnému účtu bude mít každý z majitelů dokonalý přehled o tom, co je a není zaplaceno. Při spravování rodinných financí se tak můžeme vyhnout mnoha hádkám a výčitkám. Zároveň ale ztrácíme část svého soukromí, protože i ten druhý teď bude mít přehled o všech našich příjmech a výdajích. Proto bychom se měli s partnerem předem dohodnout na takových pravidlech, která budou oběma vyhovovat a současně myslet tak trochu dopředu na všechno, co nás v životě může potkat (např. jeden z partnerů může o příjem náhle přijít).
Finanční poradna Ing. V. Svobody |
Budeme si na společný účet posílat oba celou výplatu? Pokud ano, mělo by být jasné, kolik peněz může každý z nás utratit jen tak pro sebe. Je dobré se vzájemně dohodnout na prioritách, které při placení společných výdajů máme. Ne každý měsíc nám zbude na všechno, a tak je dobré odlišit, co jsou výdaje nutné a co si třeba tentokrát odpustíme.
Pokud na společný účet budeme přispívat každý jen částí svých peněz a k tomu si ponecháme každý svůj vlastní, nemusíme jít v dohodě do takových detailů, ale odlišit nezbytnosti od tak trochu zbytečností, je dobré vždy.
„Mně se líbí, když každý má svůj účet a jeden společný,“ říká Svoboda, který se investičnímu a finančnímu poradenství věnuje od roku 1993. „Je to poplatkově někdy dražší, ale vede to k větší zodpovědnosti.“
2. Kolik peněz a na jakém typu účtu máme mít uloženo na horší časy?
Nemusí jít zrovna o horší časy, někdy stačí, když nám vypoví službu pračka i lednička najednou, anebo se porouchá auto. Může se ale stát i to, že se nečekaně ocitneme bez příjmu. Abychom v krizové chvíli nezačali jednat pod tlakem, měli bychom mít k disposici krátkodobou finanční rezervu. Je to podobné jako rezerva v autě, měla by být po ruce a měla by být ušitá nám na míru. Proto je její optimální výše pro každého jiná. Udržovat finanční rezervu na trojnásobku, nejlépe šestinásobku měsíčního příjmu je obecně doporučovaným pravidlem.
Doporučíme vám, u které banky si založit spořicí účet |
Při dnešní výši úrokových sazeb nás spořicí účty k ukládání peněz až příliš nemotivují. Svůj význam ale určitě mají, protože pro většinu z nás je jistější držet si svoji finanční rezervu někde stranou, odděleně od peněz určených k placení běžných výdajů a spotřebě.
„Myslím, že by rodina měla mít šest měsíčních příjmů jako rezervu na horší časy,“ myslí si inženýr Svoboda. Celá ta částka ale podle něj nemusí být nutně v nejlikvidnější formě - tedy na běžném účtu. „Spořící účet nebo dluhopisový investiční fond je mnohem lepší, protože nám rezervu zhodnocuje,“ říká.
3. Kdy je správný čas zřídit svému dítěti bankovní účet.
I tady platí, že co jednomu svědčí, druhého nepřesvědčí. Záleží na konkrétní rodině, jejích zvyklostech i možnostech. Důležité je především to, abychom s dětmi o penězích o penězích mluvili, aby pro ně toto téma nebylo tabu nebo dokonce v nich nevyvolávalo odpor. Peníze k dnešní době patří, ať už se nám to líbí nebo ne.
Jsou banky, kde je možné založit dětem účet hned po narození. Jinde je to možné až od 8 let (v jednom případě dokonce od 10 let), protože zpravidla od tohoto věku je u dětských účtů možné zřídit platební kartu, kterou bude dítě samo používat. Dětská platební karta má nastavitelný limit pro transakce nebo týdenní limit a děti s ní mohou vybírat peníze z bankomatu, dobíjet si kredit v mobilu a někdy též platit v obchodech. Pravidlem bývá, že internetové platby povoleny nejsou.
V 15 letech už děti přestávají být dětmi a nabídka studentských účtů nebo konta pro mladé je poměrně široká. V tomto věku již u založení účtu rodiče asistovat nemusí. Některé banky však požadují doklad o studiu nebo ISIC.
Podle Vratislava Svobody je správné vést děti k finanční gramotnosti, samostatnosti a zodpovědnosti, naučit je rozumět bankovním produktům a používat účet, platební kartu a poučit o rizicích. „Věk, kdy začít, je individuální, ale 14 až 15 let nejpozději,“ myslí si finanční expert.
4. Kolik hotovosti bychom měli běžně nosit v peněžence a jak platit útraty?
Pro náš vlastní komfort je vždy dobré mít u sebe menší hotovost, ještě pořád totiž existují místa, kde platit kartou není běžné nebo ani možné (např. novinové stánky, některé menší obchody, stánky farmářů atp.)
Platby kartou, zvláště tou bezkontaktní, jsou samozřejmě velmi rychlé a jednoduché. Lehce se tak můžeme oddat pocitu, že o peníze při placení vlastně vůbec nejde. Samozřejmě má ale bezhotovostní placení i své nevýhody, protože elektronická komunikace je závislá na přístrojích, k nimž můžeme mít nedůvěru. Záleží na tom, zda žijeme ve velkoměstě nebo na malé vsi a na celé řadě dalších okolností. Nedá se proto jednoznačně říci, jak utratíme více a co je pro nás lepší.
Svoboda upřednostňuje platby kartou, ale nabádá, že je samozřejmě dobré mít u sebe přiměřenou částku v hotovosti.
5. Jak se naučit správně šetřit?
Pokud nám jde o to, abychom zbytečně neutráceli peníze, tak jedním z nejdůležitějších hesel by asi bylo: neslevujme kvůli slevám ze svých představ.
Slevy se totiž kolem nás střídají rychleji než roční období, lákají nás a my se jim celkem dobrovolně podřizujeme. Často nám ani nedochází, že vlastně jen děláme to, co po nás obchodníci chtějí. Vyhlásí slevu a my hurá do obchodu. A tam se začneme chovat, jako by právě tahle sleva byla první a poslední zároveň. S vidinou výhodného nákupu si pořizujeme zbytečnosti a utrácíme peníze, které by nám mohly posloužit jinak.
Pokud jde o šetření ve smyslu budování finanční rezervy, tak platí, že bychom na ni měli myslet hned od první výplaty. Nejprve stačí dávat si stranou třeba jen pár drobných, ale později bychom ji měli budovat systematicky. Určit si částku, kterou si „pro strýčka Příhodu“ budeme pravidelně každý měsíc odesílat třeba na jiný účet, abychom na ni opravdu sáhli jen v případě nouze.
„Pokud chceme opravdu šetřit, tak doporučuji si vést denní evidenci o utracených částkách,“ radí Vratislav Svoboda a dále radí velmi omezit ty výdaje, které se realizují formou pravidelných plateb z účtu: tzn spotřební úvěry, leasingy, hypotéky, poplatky za telefony, televize atd.
6. Co s ušetřenými penězi?
Peníze si střádáme, abychom je mohli použít v okamžiku, kdy je potřebujeme. Pokud si je ukládáme na spořicí účet nebo termínovaný vklad (dříve se k tomuto účelu častěji používaly vkladní knížky), je to hodně podobné. Navíc si můžeme být jisti, že se k nim nedostane kdejaký zloděj. Jde nám hlavně o jistotu. Výnos, tedy to, co nám uložené peníze samy vydělají, je až na druhém místě. To je princip spoření.
Pokud chceme, aby nám peníze přinesly další peníze, musíme počítat se zvýšením rizika. Nebudeme mít už jistotu, že se nám to, co vložíme, stoprocentně vrátí, ale získáme možnost, že se nám vložené peníze rozmnoží. I když si o konkrétních nabídkách zjistíme sebelepší informace, výsledek bude záviset na mnoha okolnostech a vždy i trochu na náhodě. V každém případě musíme být ochotni alespoň část svého vkladu prohrát. To je princip investování.
Investice jako jednu z možností, jak naložit s našetřenými penězi, zmiňuje i finanční poradce Svoboda. Mezi dalšími uvádí studium a cestování.
