Petra jsem poznala v práci. Nastoupila jsem do firmy, nikoho neznala, šéfová mě předhodila kolegyním, aby mě zaučily a ty se k tomu zpočátku moc neměly. Prý ať si vyřídím formality a domluvím s IT oddělením, aby mi zprovoznili počítač, nastavili všechny přístupy a tak podobně. Dostala jsem číslo linky našich ajťáků a byla hozena do vody.
Kolega a nejlepší kamarád
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Petr z IT oddělení byl vlastně první člověk, který se mi věnoval. Asi se mu nebylo lhostejné, jak jsem byla ze všeho vyplašená. Nastavil mi techniku a seznámil se všemi pravidly, a protože jsem měla mít samostatnou práci nezávislou na kolegyních v kanceláři a nejvíc jsme měla spolupracovat právě s IT oddělením, trávili jsme spolu téměř celý týden nad pracovními postupy a dalšími informacemi, abych se do všeho co nejrychleji dostala.
A právě v těchto dnech začalo naše velké přátelství. Rozuměli jsme si prakticky od první chvíle, měli jsme hodně společného. Líbí se nám stejné filmy, knihy, rádi cestujeme, chodíme běhat. Máme i shodné názory na politiku a svět kolem nás. Také společný humor nás hodně spojuje. Jak jsme se oba shodli, do té doby jsme ještě ani jeden nenašli člověka, se kterým bychom si tak dobře od prvních minut rozuměli.
Zvláštní je i to, že jsme k sobě navzájem cítili především přátelství, neměli jsme chuť třeba spolu flirtovat, nepřitahovali jsme se jako muž a žena. V době, kdy jsme se poznali, jsem měla přítele, i Petr měl několikaměsíční známost. Ale o to vůbec nešlo, my jsme neměli pocit, že je na našem kamarádství něco divného, i když kolegové si mysleli něco jiného. V kanceláři si ze mě kolegyně utahovaly, stejně tak kolegové u Petra. Ale nám to bylo k smíchu.
Přítel žárlil
Svému příteli jsem pochopitelně o Petrovi řekla hned první den. A jak jsem o něm mluvila víc a víc, tak začal žárlit, nevěřil mi, že je možné, abych měla kamaráda muže a trávila s ním tolik času. Prý kamarád taky rád, prý to není přirozené. Dost podobně na tom byl i Petr se svou přítelkyní. Tak jsme se nakonec domluvili, že se navzájem seznámíme, ať oba vidí, že jsme opravdu jen kamarádi. Setkání bylo takové nijaké, můj přítel i Petrova přítelkyně toho moc nenamluvili, zato my dva s Petrem jsme to museli zachraňovat, a nakonec jsme se bavili pomalu jen my dva spolu a ti dva jen sem tam něco pronesli.
Přítel mi pak řekl, že jsem ho tedy rozhodně nepřesvědčila, že by Petr byl jen kamarád. Prý to mezi námi jiskří. Je vidět, jak jsme spolu rádi. A to on tedy nedává. Mám si vybrat, buď on, nebo Petr. Hrozně mě to urazilo, několik dní jsem se mu neozvala, doufala jsem, že ho to přejde, ale nepřešlo, trval na svém. Tak jsem si vybrala Petra a zůstala jsem bez přítele, ale měla jsem skvělého kamaráda. On se svou dívkou dál několik měsíců chodil, ale ani jemu se vztah nevyvedl.
S Petrem jsme pochopitelně nebyli spolu pořád, v práci jsme se sice denně vídali, zašli jsme na cigaretu nebo na oběd, ale jinak jsme měli i svůj vlastní život. Já ve volném čase ještě dělám cvičitelku jógy a Petr vede kurzy počítačové gramotnosti pro seniory. Také máme hodně svých kamarádů i vlastních aktivit, ale i tak si na sebe uděláme aspoň jednou týdně čas, abychom zašli na pivo, do kina, zaběhat si nebo na nějaký výšlap do hor.
Oslava se zvrtla
Všechno se ale zvrtlo, když jsem se rozhodla oslavit rok single života, rok od rozchodu s přítelem. Petr byl nadšený, že nezná nikoho, kdo by toto chtěl slavit a souhlasil, že mi bude dělat garde. Byl pátek a my měli v plánu pít až do rána, obrazit naše nejoblíbenější podniky a pořádně se rozšoupnout. Bavili jsme se opravdu dobře, byla to skvělá akce, ale neskončila vůbec dobře. V posledním podniku jsme se s Petrem líbali, a nakonec odjeli taxíkem k němu domů, kde jsme skončili v posteli. Promilovali jsme několik hodin a bylo to úžasné. Jenže ráno to vystřízlivění…
Petr ještě spal, když jsem si sbalila svoje věci a utekla. Bylo mi hrozně, to jsem nechtěla, vždyť tím končí naše kamarádství. Už nikdy nebude nic jako dřív. Celý den jsem se mu zapírala, ale nakonec jsme si museli promluvit. Řekl mi, že mě miluje, že je šťastný, že to takhle dopadlo a že by byl rád se mnou i dál, ale už ne jako nejlepší kamarád. Já ale nevím, mám ho ráda, je mi s ním moc dobře, ale bojím se, že když se náš vztah posune na tuto úroveň, už nikdy nic nebude jako dřív, už nebudeme ti skvělí kamarádi, budeme milenci, a to všechno mění.
Olina
Názor odbornice: Svému činu čelem
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Olino! Máte strach, že s Petrem nebudete skvělí kamarádi, kdybyste byli milenci. Zkuste se zamyslet nad svými předchozími partnerskými zkušenostmi. Co vás s partnery pojilo? Jaké místo mělo ve vašem vztahu přátelství? Co bylo na předních příčkách jakožto vztahové pojítko? A měnilo se to v čase?
Předpovídat potenciál trvanlivosti vztahu je nelehká disciplína. Jistá míra duševního souznění se však jeví být výhodou. Vztah se v počáteční fázi nachází ve stavu jakési emocionální vichřice. Tím druhým jsme přitahováni jako magnetem. Fyzično je v popředí, tělesné přitažlivosti jdou leckdy z cesty pocity hladu, žízně, potřeba spánku... Prostě jen chceme být 24/7 nalepeni na svého milého. Chováme se téměř jako duševně nemocní, naštěstí tato fáze netrvá věčně, jakkoliv je krásná.
Po následném vystřízlivění se náhle do popředí dostávají jiné kvality. Můžeme si se svým protějškem povídat? Sdílíme alespoň jeden společný zájem? A co názory, potkávají se alespoň někdy? Zde byste s Petrem mohla zažívat rozkvět vztahu, protože spojnic mezi vámi je více.
Každopádně, co se stalo, nelze již odestát. Postavte se ke svému činu čelem a dejte vztahu šanci. Nikdo vám sice jeho trvanlivost nezaručí. Ale když to nezkusíte, mohla byste také přijít o oba. O kamaráda i o milence.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. října 2019. Anketa je uzavřena.
