K tomuto závěru dospěl profesor Michele Campanelli, ředitel Italského centra pro psychickou poruchu příjmu potravy v Římě (CIDAP).
Z reprezentativního vzorku 3380 anorektických dívek ve věku od 13 do 17 let, který jeho tým sledoval, jich 69 procent v dětství prožilo traumatizující zážitek, který vedl k rozvoji fenoménu selektivní výživy.
Tuto skutečnost však nelze klást za vinu výhradně matce dítěte, neopomněl zdůraznit expert. Jde o další faktor nezbytný pro pochopení poruch v příjmu potravy, které jsou stále častější a jejichž příčiny jsou několikeré.
První pomsta
Pro tyto děti ztrácí jídlo svou hodnotu, přestává být zdrojem radosti a uspokojení, a naopak se stává prostředkem pro vydírání matky a pro smlouvání s ní. Podle profesora Campanelliho jde o první malou pomstu bytosti, která tímto způsobem dává najevo, že se jí nedostalo, byť ne úmyslně, oné citové pozornosti, oné lásky, které je pro život ve světě zapotřebí. Čím více je pak matka vystrašená, čím více dává dítěti najevo svůj hněv a nespokojenost a uchyluje se k trestům, včetně tělesných, a k zákazům, tím více se vytvářejí podmínky pro vznik anorexie.
Děti, u nichž se rozvinula selektivní výživa, mají rády jen několik jídel, většinou jde o jídla sladká. Zajímá je více hra než mlsání, jen výjimečně dávají najevo, že mají hlad, mezi jídlem se rozptylují a matka za nimi musí běhat, aby je přiměla jít k jídlu, které je pro ně nepříjemným momentem.
Jídlo se tak podle Campanelliho stává vynuceným úkonem, jemuž se dítě podrobuje především proto, aby uspokojilo rodiče a odvrátilo jejich tresty a zákazy. Odmítáním jídla dítě trestá matku, získává více svobody, větší rozhodovací prostor v rodině, více moci nad projevy mateřské lásky. Ovládá a podle své libosti ovlivňuje vztah s matkou.
Campanelliho průzkum ukázal kategorie traumatických událostí, které vedly k tomu, že se u dítěte vyvinul tento vztah k jídlu. Do první kategorie patří zážitky související s kojením, jimiž trpělo 950 dívek ze sledovaného vzorku; do druhé kategorie události zahrnující vztah matky a dítěte (450 dívek) a do třetí události, které souvisejí se vztahem dítěte k okolnímu světu, například prožitky z inkubátoru (958 dívek).
