Vyzkoušela jsem tulení pásy na vlastní kůži, na skialpech

Místo přeplněných sjezdovek zasněžená krajina. Místo stresu ve frontě nerušený klid. Místo hlasité hudby na lanovce jen vítr na hřebeni. Na skialpech jsem sice musela zatnout vlastní svaly, abych se dostala nahoru, ale za ten požitek z civilizací téměř nedotčené přírody to stálo.

Neměli jste někdy při čekání ve frontě na vlek chuť vydat se nahoru na kopec raději vlastními silami? A nenapadlo vás pak někdy tam nahoře, jaké by to bylo sjet pro změnu někam na druhou stranu a ne zase jen zpátky do té strašné fronty? Mě ano, a to když mi v té frontě došla nejen trpělivost čekat, ale i peníze na další permanentku. A tak jsem se rozhodla vyzkoušet pro změnu skialpy.

Proti srsti to neklouže

Skialpinismus

Pohyb na lyžích ve volném horském terénu, kdy stoupání do kopce umožňuje speciální vázání a "tulení" pásy nalepené na skluznici.

Sportovní skialpinismus
V ČR je několik Ski Alp klubů sdružujících sportovní skialpinisty. Na závodníky se můžete jít podívat např. 5.2. na Javorovém vrchu u Třince v Beskydech, 19.2. na Luční boudě nebo 5.3. v Rokytnici nad Jizerou v Krkonoších.

"Jestli umíš trochu lyžovat, tak pro tebe pohyb na skialpech nebude žádný problém," tyká mi hned kamarádsky a bez ptaní skialpinista a chatař z krkonošských Brádlerových bud Petr Bárta, u kterého si půjčuji potřebnou výbavu. Trochu s obavami přebírám skialpové přeskáče, lyže se speciálním vázáním, tulení pásy proti klouzání a teleskopické hůlky. Uklidňuje mě jen to, že na první pohled se lyže ani boty od těch sjezdových nijak neliší.

"Klasické lyže na skialp jsou o něco lehčí než ty na sjezd," vysvětluje mi vzápětí můj skialpový průvodce. To asi aby se s nimi snáze chodilo, dedukuji si geniálně v duchu a snažím se přijít na to, jestli jsou ty pásy opravdu z tuleňů, když jsou modré.

Skialpinismus na vlastní kůži - aby stoupací pásy na skluznici držely, musí se pěkně po srsti po hladit

"Proti srsti, tedy dozadu to neklouže, zato po srsti, dopředu to jede," objasňuje mi přitom jednoduchý princip stoupání na dnes již syntetických chlupech Petr. Uff, tedy žádné zabíjení nevinných zvířat. Napnout pásy na skluznici chce ovšem trošku síly a správného grifu. Ale po chvíli funění už i na mých skluznicích drží pásy bezpečně na místě. Teď už jen přepnout vázání na chůzi a můžeme vyrazit vzhůru.

Vlastně se jen šoupe nohama

"Nezvedej nohy, jen s nimi šoupej," radí mi hned na začátku našeho výletu správnou techniku Petr. A já tedy poslušně šoupu a celkem mi to jde. Na rozdíl od běžek nejsou lyže tak živé a pásy na sněhu opravdu drží – neproklouznou zpět ani o milimetr. "A to až do sklonu svahu 25°," ujišťuje mě Petr Bárta. Při větším bychom prý už museli traverzovat, ale takový svah nás dnes naštěstí nečeká. Alespoň doufám.

A tak si to vykračujeme v řadě za sebou, krok sun krok, po turistické trase vzhůru. Kolem ani živáčka, jen zasněžené stromy a hory. Žádná fronta na vlek, žádná přeplněná sjezdovka. A čím výše jsme, tím se mi jde kupodivu snáze. Asi je to tím, že mě přestávají tížit ty přízemní starosti. A to mě prý to nejlepší teprve čeká.

Skialpinismus na vlastní kůži - dolů stačí zacvaknout patku a užijete si skvělý sjezd

Sundat pásy, přepnout vázání a hurá dolů

"Proti běžkování si na skialpech užiješ i sjezd," slibuje Petr, zatímco na vrcholu trasy sundáváme teď už nepotřebné pásy. On to zvládá jediným trhnutím, aniž by si sundal lyže. Na to já si ovšem netroufám, a tak se raději v přezkáčích bořím do sněhu. "Nezapomeň si na sjezd přepnout i boty," připomíná mi ještě Petr poté, co si na vázání zacvaknu patku na pevno. A pak už se jen odrazit a hurá dolů.

Juhůůů. Vítr mi sviští kolem uší, občas mě sice rozhodí nějaká nerovnost či větev, ale je mi krásně. Nemusím se jako na sjezdovce bát, že mě někdo srazí, ani se neustále vyhýbat malým dětem a začátečníkům. Jedu si podle sebe a toho, co mi terén dovolí. Můj průvodce už mi dávno ujel, ale i to mi může být fuk. Dole totiž není žádná fronta, kterou bych se pak za ním musela složitě prodírat. Čeká tam jen vytopená chata, do které kromě nás dorazí už jen pár dalších nadšených skialpinistů a nějací běžkaři.

Skialpinismus na vlastní kůži - v Krkonoších smí skialpinisté oficiálně jen na značené trasy

U nás se smí jen po značkách

Pořízení výbavy

Cca 25 000 Kč za nové lyže, pásy, vázání, boty
Cca 8 000 Kč za nový lavinový set (pípák, sonda, lopata)
O poznání levněji se však dá výbava koupit v bazaru.

"Tady v Krkonoších máme my skialpinisté povoleno celkem osm tras, z nichž všechny vedou po turistických značkách," vysvětluje Petr. Mimo značené trasy se v Národním parku nesmí. Ale jestli mě skialpinismus chytne, mám si vyrazit do Alp. "Tam si můžeš po výstupu užít i zasloužený freeride volným terénem, což je hlavní důvod, proč většina lidí skialpinismus zkouší," dodává Petr.

"S sebou si tam ale vezmi kompletní lavinový set: sondu, lopatu i pípák," upozorňuje na tamní časté nebezpečí lavin. Ostatně i turistické trasy v Krkonoších prochází úseky dojezdů lavin, takže lavinový set by měl mít sebou každý skialpinista i u nás.

Ale to už jsme po vydatném obědě nabrali sílu, a tak dost řečí a honem vzhůru na další výšlap. Ty skialpy jsou fakt docela zábava.

Skialpinismus na vlastní kůži - na skialpech se dostanete skoro všude

Jak začít se skialpinismem?

Aby se vám skialpinismus zalíbil, je nejdůležitější najít si spolehlivého parťáka a svoje správné tempo a terén, abyste se zbytečně neštvali, ani moc nenudili. Než si rovnou pořizovat kompletní skialpové vybavení, můžete si jej zpočátku jen půjčit (např. na Brádlerových boudách nad Špindlerovým mlýnem je pořídíte od 200 Kč na den) a vyrazit na kratší výlet. Vždy však s někým, kdo zná terén, počasí i lavinovou situaci a vysvětlí vám kromě techniky pohybu i princip práce s lavinovým pípákem. Ideální je udělat si ještě před tím lavinový kurz. Ale nebojte se, čím víc toho o lavinách budete vědět, tím méně vám nějaká hrozí.