Snubní prsteny
O poznání starší tradicí je výměna snubních prstenů. První doklady o prstenech, které symbolizují nekonečno, pocházejí ze starověkého Egypta před třemi tisíci lety. Nosili je faraonové a zdobil je had Uroboros požírající svůj vlastní ocas, který měl přestavovat cyklickou podstatu věcí.
Když Alexander Veliký dobyl Egypt, zvyk nosit tyto prsteny a dávat je svým vyvoleným se rozrostl mezi obyvatele jeho rozsáhlé říše. Prsteny se už tehdy navlékaly na prsteníček. Věřilo se totiž, že se v něm nachází „vena amoris“, žíla lásky.
Ve středověku se začaly snubní prsteny zdobit drahými kameny, které si Evropané spojovali s různými vlastnostmi: rubíny s vášní, safíry s nebesy a nevinností, diamanty se sílou svazku.
Právě poslední jmenované byly nejoblíbenější, a to jak v případě snubních, tak i zásnubních prstenů. Velkou roli opět hrála královna Viktorie, která byla pověstná svou láskou k diamantům. Oblíbené byly také prsteny, které fungovaly jako puzzle – dva kousky přesně zapadaly do sebe.
Protože některé protestantské církve považovaly prsteny za marnivé, začali muži dávat svým ženám při sňatku zdobený náprstek, který poté posloužil při šití textilií do nového domova.
Až do 20. století nosily snubní prsten hlavně ženy. Jejich drahé polovičky méně často, ačkoliv církev nabádala k výměně prstenů, mužům měly sloužit jako připomínka věrnosti.
Tradice pánských snubních prstenů se rozmohla až během druhé světové války, kdy je američtí a evropští vojáci začali nosit jako vzpomínku na své milované, které zanechali doma.