Zatímco před takovými dvaceti lety se ženy po čtyřicítce po odchodu dětí převlékly do neforemných zástěr, pokorně přijaly roli babiček a čekaly na vytoužený důchod, jejich současné vrstevnice si užívají života plnými doušky. Umí se mladistvě oblékat, chodí cvičit, cestují, studují, surfují po internetu, narazíte na ně s kamarádkami v baru a nepřijde vám na tom nic divného...
"Obě děti jsem měla poměrně brzy, a když postupně odešly z domova, bylo mi přes čtyřicet," říká jedenapadesátiletá Lenka. "Najednou jsme s manželem měli spoustu volného času. A tak jsme začali cestovat - několikrát za rok vyrážíme na prodloužené víkendy do hor, s dcerou v létě jezdíme k moři. Znovu jsem se vrátila ke sportu - kdysi jsem hrávala fotbal, jenže pak kvůli rodině jsem nestíhala tréninky, a teď mám zase čas. K tomu jsem si koupila ještě kolo, chodím na badminton, zkouším squash. Přes zimu s mužem chodíme tancovat, do kina. A od dětí občas slýchávám výčitky, že nás nemůžou chytit doma, a diví se, jak všechny ty koníčky při práci stíhám," směje se sympatická podnikatelka.
Takový přístup se zamlouvá i psycholožce Jitce Douchové. Ta potvrzuje, že lidé, kteří mají hodně zájmů a životního elánu, zůstávají mentálně mladí a po odchodu dětí z domova si nestýskají, umí se zabavit i bez nich. "Jsou to většinou ženy, které se také staraly o rodinu, ale vedle toho měly a mají i jinou náplň - realizují se v práci, mají kolem sebe přátele, uchovaly si své koníčky... Čím víc různých kanálů seberealizace máte, tím lépe dovedete život naplnit, získáte nadhled a nestárnete duchem tak rychle," vysvětluje odbornice.
Nejhorší tchyně
Těšit se na to, až děti konečně vyrostou a začnou žít vlastním životem na jiné adrese, není nic špatného. Neznamená to, že jste sobecká máma, ale prostě máte ráda i svůj vlastní život. Své děti jste vychovala, starala se o ně, podporovala je, a když jsou soběstačné, je čas postavit je na okraj hnízda, pročechrat jim křídla a pošťouchnout je k odletu.
Jakmile zamávají křídly, vy si začněte plnit svoje letitá přání. Máte vysněnou dovolenou? Jeďte. Toužíte po vlastní pracovně? Předělejte si na ni dětský pokoj. Láká vás jóga, ale chodit třikrát týdně cvičit nebyl čas? Tak teď už vám nic nebrání. Po letech se můžete zase věnovat koníčkům, kamarádům, sobě i manželovi. Mimochodem, podle jednoho z průzkumů si páry po odchodu dětí z domova užívají mnohem více sexu...
Mamahotely u nás a ve světěČeši patří k národům, ve kterých se děti drží u rodičů poměrně dlouho - dívky v průměru do 24 let, chlapci do sedmadvaceti. Pro srovnání: v USA děti domov opouštějí v 18 až 20 letech, Dánové ve dvaceti, Francouzi kolem 23. V Itálii, kde hodně mužů přes třicet stále žije doma, dokonce loni ministr pro inovace a veřejnou správu přednesl návrh, který by stanovil mez, do kdy mohou děti žít u rodičů. Neuspěl. |
To všechno zní jak z letáku na dokonalý život a je naštěstí dost žen, které si umí všechny výhody života "znovubezdětí" naplno užívat. Ale jsou i takové, které odchod svých dětí snášejí špatně a vůbec by jim nevadilo, kdyby se děti doma držely do jejich posledního dechu. Obzvlášť syny jsou schopné opečovávat v mamahotelu, i když na mládencově tubusu s diplomem dávno leží vrstva prachu, má vlastní práci, a přesto mladý pan inženýr pořád přespává v dětském pokojíčku. Když nakonec z domova přece jen odejde, mamince se zboří svět.
Podle odborníků jde plus minus dopředu určit, jak která žena bude odchod dětí snášet. Nejhůře tzv. syndrom opuštěného hnízda snášejí ženy bez partnera (svobodné matky, vdovy, rozvedené), kterým ho z části nahrazuje jejich jediné dítě - syn. Když ten odejde, spustí se kolotoč výčitek a citového vydírání. "Tyto ženy pak často končí v depresích, výjimkou není ani to, že onemocní, a to z psychosomatických důvodů," popisuje psycholožka Jitka Douchová, která upozorňuje i na to, že maminky těchto synů patří k těm nejhorším tchyním.
Sledovačky seriálů
Další problematickou skupinou jsou obětavé maminky - péče o rodinu je pro ně životní poslání. Netouží po kariéře, odpracují si, co mají, a jakmile padla, chvátají nakoupit, vařit a v sedm už svolávají rodinu ke stolu. Postupem let poztrácely kamarádky, když se s nimi zapovídáte, mluví o svých dětech, nabízí vám recepty a ptají se, jaký prací prášek používáte...
"Není divu, že když se pak těmto ženám děti odstěhují, najednou neví, co s tolika volným časem, cítí se osaměle," říká psycholožka. "Kolikrát nemají už ani žádnou energii něco ve svém životě změnit, tak tu citovou prázdnotu začnou naplňovat sledováním nekonečných seriálů, žijí těmi příběhy, citově se v nich angažují a jako na smilování čekají na vnoučata."
Možná nemáte problém s tím, že by vás děti opustily, naopak se jim doma viditelně líbí. Buďte nekompromisní. Pokud pracují, určitě si vydělají dost peněz na to, aby si zaplatili podnájem např. ve formě spolubydlení. Víc macešské než vyhodit dítě z bytu je, když si váš skoro třicetiletý potomek myslí, že se prádlo "rodí" ve skříni čisté a vyžehlené, ledničku zásobí hodný skřítek a složenky se platí samy. Když se postaví na vlastní nohy, bude sebevědomější, že to zvládnul, a mnohdy se zlepší i vztahy mezi rodiči a dětmi, protože opadnou vzájemné averze.
Nový trend: rozvádějící se padesátnice
Zatím jsme řešili vztah matek a dětí, ale opuštěné hnízdo je také obdobím partnerských krizí. Manželé zjistí, že se dvacet let spolu bavili jen o dětech a domácnosti a najednou si nemají co říct. "To je průšvih," přiznává psycholožka. "Ti lidé se seznámili, sdíleli své zájmy, měli podobný názor na život, ale pak se jim narodily děti a přestali spolu žít plnohodnotně, jen vedle sebe přežívali."
Dá se takový vztah ještě zachránit? Podle Jitky Douchové ano, když si uvědomí, kde je problém, a začnou hledat novou náplň života. "Mnohem víc se teď setkávám s ženami kolem padesáti let, které se rozvedou, když děti vyrostou. Byl to jediný důvod, proč v manželství zůstávaly, a teď si chtějí následující roky pořádně užít, a ne přebývat ve vztahu, který už dávno nefunguje."
Mám rozhodnuto. Ač bezdětná, začínám se těšit na dobu, kdy mi moje děti budou mávat na odchodu z domu. Budu také máma utržená ze řetězu. Genetice prostě člověk neporučí.
