Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvLetos v červnu na sebe Eva Jiřičná upozornila vítězným návrhem architektonické soutěže vypsané společností Central Group na novou podobu žižkovské lokality, kde stojí budova bývalého Telecomu přezdívaná Mordor. Kritici architektce a jejím kolegům vyčítají především výšku budovy, která dosahuje sta metrů.
„V podmínkách soutěže bylo navrhnout budovy až do sta metrů. Mohli jsme je tedy navrhnout nižší. Ale jde o jinou situaci. Jedenapadesát let bydlím v Londýně a viděla jsem ho projít stejnými proměnami, jakými nyní prochází Praha. Dnes vypadá Londýn úplně jinak. V mnoha věcech se dá kritizovat, ale jeho veřejný prostor dosáhl mnohem vyššího stupně,“ komentovala v Rozstřelu svůj diskutovaný návrh.
„Aby se dosáhlo veřejného prostoru, musí se do výšky. Nabídli jsme tady plochu, který se rovná velikosti Staroměstského náměstí. Panoráma Prahy nebude takové, jako je nyní, věčně. Jestli to nebudeme my, bude to někdo po nás,“ dodala ještě k projektu Centrum nového Žižkova.
V posledních letech Jiřičná v Česku realizovala projekty pro Univerzitu Tomáše Bati, naposledy v roce 2017 sídlo Fakulty humanitních studií. V plánu je také výstavba budovy Novomlýnská, která bude dominovat při vjezdu do ulice Revoluční ze Štefánikova mostu.
Jiřičná se v Rozstřelu vyjádřila i k tématu brutalistních budov, jako je Transgas či Thermal, jejichž budoucnost nyní veřejnost rozděluje. „Chápu, že mladá generace v těch budovách něco nachází. Byly ale postaveny na principu, který neměl nic společného s lidským prostředím, Nevím, proč by se třeba Transgas měl zachovávat,“ řekla jasně architektka.
„Byla jsem na sympoziu, které se řešilo, zda se má zachovat hitlerovská architektura. Některé budovy jsou samozřejmě svědectvím doby, ale je otázka, zda se je povede využít tak, aby stále sloužily,“ naznačila. „Přístup k architektuře byl hlavně ohromit, politická situace dominovala. Strana a vláda chtěly ohromit. Ty prostory jsou pro současnost přežité. Když se podíváte na Intercontinental – jeho architekti byli odborníci, ale v tehdejší situaci dělali věci, které by nyní sami nejdřív zbourali,“ dodala.
Slavná architektka dále zmínila situaci, kdy sama musela odmítnou zajímavou nabídku. Byla to práce pro Steva Jobse v Kalifornii. „Problém byl ten, že kdyby člověk pracoval pro Steva Jobse, nemůže už dělat nic jiného. On to v hlavě ohledně architektury neměl tak jasné jako v počítačích. Jeho přístup mi tolik blízký nebyl, abych tomu obětovala práci v Londýně,“ uvedla.
„Několikrát jsem odmítla projekt, který někdo dělal jen proto, aby se obohatil. Jinak dělám všechno ráda,“ dodala.
Ve svých pracích Jiřičná tíhne ke sklu a kovu, naopak příliš nevyužívá dřevo. „Adolf Loos říká, že pro pána Boha a pro architekta jsou všechny materiály stejné. A sklo a kov jsou stejnější,“ uvedla. „Materiály jsou jako lidé. Každý má svou povahu a každý nějak vypadá. Jednáte s nimi jako s kolegy. Sklo a kov poslouchají, ale dřevo si dělá, co chce. Je to materiál, který je povahově silnější než vy,“ vysvětlila.
Životní jubileum a hlavně zásadní díla rodačky ze Zlína letos připomněla výstava v Centru současného umění DOX. Její součástí byly i fenomenální skleněné schody, které ji proslavily.
Eva Jiřičná žije ve Velké Británii od roku 1968, kdy jí byl upřen vstup do Československa poté, co zamířila do Anglie na stáž. V roce 1984 pak založila vlastní architektonické studio Eva Jiricna Architects Limited, v roce 1999 společně s Petrem Vágnerem vytvořila ještě jedno pražské – AI DESIGN.
Pro Signal Festival vytvořila Jiřičná instalaci nazvanou A co kdyby to byla pravda? v podobě velkého meteoritu. Akce začíná pravidelně v 19 hodin a končí o půlnoci, od čtvrtka do neděle 13. října.
