Jelikož je festival Colours of Ostrava velký (a barevný), není jen o hudbě. V podstatě si tady můžete vyzkoušet cokoliv od chemických pokusů, přes rychloseznamky a další adrenalinové sporty až po legendární AZ-kvíz. Já se rozhodla využít šance zúčastnit se poslední jmenované zábavy. A to hned před publikem. Neb je to prostě čest moct zvolit slavné „káčko“, respektive pole číslo třináct. Bratři Bendigovi mi určitě rozumí.
POZDRAVY Z OSTRAVYŠéfka kulturní rubriky Monika Zavřelová posílá již tradičně v červenci po dobu konání festivalu Colours of Ostrava z místa čtenářům své pozdravy, dojmy a zážitky.  |
Nicméně, detailů vás ušetřím: Atlas hub ani Osadníky z Catanu jsem si neodnesla, zato trochu ostudy ano. Ukázalo se, že v ornitologii a českých příslovích ještě mám jisté mezery. Holt drozd není datel a datel není daněk.
Budiž mi však útěchou skvělé publikum, které si na show Aleše Zbořila vystálo skoro hodinovou frontu. Další AZ-kvíz už na Colours v rámci Europe Stage v plánu není, avšak scéna, o jejíž dramaturgii se stará zastoupení Evropské komise v ČR, tu má v plánu i další poutavý program: debaty o AI, greenfluencerech nebo vystoupení souboru VOSTO5.
A teď zpět k trapnu. Další lekce přišla při koncertu Sama Smithe. Mimochodem, ten kdyby si třeba chtěl založit sektu, zájemců má jen v Ostravě minimálně pár tisíc.
Smith je umělec, který boří genderové stereotypy či konvence a na svou sexualitu je patřičně hrdý. A to bohužel i na festivalové půdě, která bývá povětšinou plná spíš lidí s otevřenými myslemi, některým dalším nepasuje do krámu. A tak jsem si ve chvíli, kdy Smith vstoupil na stage ve stylové večerní róbě vyslechla z úst vedle stojícího muže „to je debil“ a následně „je nemocnej?“.
Proč tedy, milý pane, na takový koncert chodíte a hlavně: proč si jeho velkou část natáčíte pokaždé, když se někdo z tanečníků jen trochu povysleče a začne líbat? Nu, odpovězme si sami. Budiž však znovu útěchou skvělé publikum, na které mohou být nejen pořadatelé patřičně hrdí a které včera vyvinulo, nebojím se říct asi dosud největší diváckou energii letošního ročníku.
Na co si zajít v pátek 19. července?15:00 – Lenny |
Poslední příspěvek k trapným chvilkám bude z ranku občerstvovacího. Předesílám, že je skvělé, jak se na Colours dá všude platit kartou (kéž by si to tak uměly pojistit i jiné velké festivaly).
A je taky skvělé, že většina terminálů umožňuje zadávat spropitné. Protože ho dávám ráda. Ale dávám ho přeci za servis a péči. Nikoliv za to, že jsem si vystála patnáctiminutovou frontu na pivo. A za půl hodiny ji navíc budu stát znovu.
Personál se přesto pokaždé zeptá, zdali si „přejete nechat spropitné,“ a já (naštěstí podle drobného průzkumu nejen já) pokaždé čelím té citlivce v sobě, která na věc sice má jasný názor, při pohledu do očí obsluhy, která stojí na nohou od rána do večera, však jen stěží vyslovuje „ne, nepřeju“.
Je mi jasné, že se mnou asi spousta z vás nebude souhlasit, na druhou stranu navštívila jsem i stánky, kde se ptát přestali. A když jsem se zeptala proč, odpověď byla jednoduchá: protože je nám to trapné.
Nu, to snad mluví za vše. Tak si možná ty trapné chvilky občas užijme, asi svůj účel mají. Tak zas zítra.
