Otakar Rambousek se v roce 1945 ve věku 22 let se jako člen ilegální odbojové skupiny František zúčastnil bojů o Český rozhlas. Po roce 1948 odešel do emigrace, jako agent chodec se ale čtrnáctkrát vrátil do Československa se zpravodajskými úkoly.
V říjnu 1949 jej zatkla StB. Byl odsouzen na doživotí, před trestem smrti jej zachránilo to, že při zatýkání nestřílel a že bojoval v pražském povstání proti nacistům. Odseděl si patnáct let, z toho deset v Leopoldově.
Propuštěn byl v roce 1964. V době tzv. pražského jara 1968 spoluzakládal sdružení K-231, které mapovalo zločiny v komunistických žalářích.
Po srpnové okupaci odešel do USA. Napsal několik knih, v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers vydal například vzpomínkovou knihu Krochnu s sebou.
V roce 1990, už opět v Čechách, vydal v Nezávislém tiskovém středisku vůbec první životopisnou knihu o bratrech Mašínech Jenom ne strach. Stala se bestsellerem, její padesátitisícový náklad byl rozebrán v několika dnech. V roce 1999 vyšly Rambouskovy memoáry pod názvem Paměti lichoběžníka.
V roce 1999 prezident Václav Havel vyznamenal Otakara Rambouska Medailí Za zásluhy. V roce 2008 ho ministryně obrany Vlasta Parkanová ocenila Záslužným křížem ministra obrany ČR.
Životní osudy Otakara Rambouska se staly součástí projektu Příběhy železné opony, na kterém spolupracovala Česká televize a redakce MF DNES. Více zde.
Poslední rozloučení se spisovatelem se koná 11. června od 10 hodin v pražském strašnickém krematoriu.
