Ti, kteří byli s bratry Mašíny v kontaktu v posledních měsících, zpráva o smrti jednaosmdesátiletého Ctirada Mašína nepřekvapila.
"Ctiradův zdravotní stav jsem sledoval v posledních týdnech a měsících díky neustálým zprávám od Pepy (Josefa Mašína, pozn. aut.). Věděl, že je to hodně špatné," říká Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu.
Historik Eduard Stehlík
Odchod odbojáře jej přesto zasáhl. "Pro mě je to lidsky bolestná záležitost. Z pohledu historika je to velká ztráta, protože odchází člověk, který byl schopen podat svědectví o historických událostech. Tato ztráta je prakticky nenahraditelná. Je až tragické, že v průběhu dvou let odešli dva ze tří významných členů odbojové skupiny bratří Mašínů," dodal Stehlík.
"Jakmile tito lidé odcházejí, ztrácíme spolu s nimi i pohled, který je nesmírně důležitý. Dobové dokumenty nejsou nikdy schopny detailně zprostředkovat skutečnost. Do filmů vždy nějak vstupuje jejich autor, zatímco v případě bratrů Mašínů máme možnost konfrontovat skutečnost s žijící osobou," doplnil Stehlík.
Vzniká celovečerní film, Ctirad Mašín ho už neuvidí
O vážném zdravotním stavu věděl i režisér Tomáš Mašín, jehož prapradědeček byl prastrýcem kontroverzních odbojářů. Nyní shání peníze na celovečerní film o mládí odbojářů. "Je mi líto, že zemřel člověk, kterého jsem považoval za hrdinu a vážil jsem si ho," reagoval na informaci o úmrtí Tomáš Mašín.
S Josefem Mašínem si nedávno prošel trasu jejich útěku bývalým východním Německem. Se Ctiradem se měl sejít loni na podzim. Kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu to ale už nestihl.
"Je to škoda. Byl bych raději, kdybych mohl film natočit za jeho života. Chtěl jsem mu ho pustit a dozvědět se, jestli se mu líbí nebo ne. Snad se mi podaří sehnat peníze a snímek nakonec vznikne," uvedl režisér a přiznal, že shánění finančních prostředků na natočení historického filmu není jednoduché.
Podle ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana Mašín představuje výrazný příklad člověka, který vystoupil proti komunistickému režimu. "Ukázal, že byli od začátku lidé, kterým bylo jasné, že s tím systémem spolupracovat nelze, že je prostě špatný," uvedl Herman.
Útěk skupiny bratří Mašínů je v Česku ale stále vnímán jako kontroverzní čin. Mašínové se na západ prostříleli, při útěku zemřelo několik lidí.
Historik Petr Blažek
Laskavý člověk se smyslem pro přesnost
"V mé paměti je to úplně jiný člověk, než o kterém se dočítám v různých debatách, které se vztahují k událostem počátku 50. let," vzpomíná na Ctirada Mašína historik Petr Blažek.
"Pro mě to byl člověk laskavý, který měl velký smysl pro humor, miloval až takový černý humor. Velice se zajímal o dějiny druhé svědkové války, rád četl historické knihy a byl jazykově i technicky nadaný," dodal Blažek.
Co Blažka na Mašínovi překvapilo, byla smysl pro detail. "Když se jeho vzpomínky zkonfrontovaly s československými, americkými a východoněmeckými archivními dokumenty, ukázalo se, jak byly velice přesné. Radek vždy kladl velký důraz na to, aby bylo vše popsáno tak, jak se odehrálo. Nikdy nic nepřikrášloval," dodal Blažek, který si Mašínovu přesnost vysvětluje i jeho technickým vzděláním. "Studoval vysoké učení technické, které ale nedokončil," dodal historik.
Cenné svědectví z pera Mašínů i Paumera
Ctirada Mašína ve Spojených státech Blažek navštívil loni a předloni v rámci přípravy knihy Cesta na severozápad. V ní se vůbec poprvé objevila zpráva, v níž Mašínové popisují svůj útěk ještě v 50. letech, tedy bezprostředně po něm. Kniha vyšla loni.
"Snažil se vysvětlovat s bratrem Josefem i Milanem Paumerem své činy. Neustále mluvil o tom, jakým způsobem vnímali situaci na počátku 50. let, kdy postupně byla likvidována celá řada rodinných přátel včetně Heliodora Píky a Milady Horákové. Jeho život byl v této rovině velice naplněn. Udělal, co mohl, čest jeho památce," dodal Blažek.
Podle Stehlíka bylo velmi cenné to, že se Ctirad Mašín odhodlal poskytnout několika českým přátelům kopie originálu souhrnné zprávy, kterou popisuje kniha Cesta na severozápad.
"To svědectví je zpracováno s minimálním časovým odstupem, to znamená velice přesně a do detailů. Byla to jedna z hlavních věcí, které se mu podařily v závěru života udělat," míní Stehlík.
"Pro Radka nebylo podstatné, jestli dostane vyznamenání. Cenil si toho, že v české společnosti je alespoň část lidí, kteří jeho boj proti komunismu na počátku 50. let vnímají s uznáním. Ocenění by pro něj znamenalo malou satisfakci, rozhodně to nevnímal jako něco zásadního. Pro něj bylo daleko podstatnější to, zda zajímá mladé čtenáře jeho kniha," dodal Blažek.
