RECENZE: Ukájející se voyeur dnes už nikoho nepřekvapí

Představte si experiment. V obyčejném motelu se přes patnáct let střídají hosté, aniž by tušili, že je falešnými větracími průchody sleduje zanícený voyeur. Voyeur, který si tak nejenže ukájí vlastní potřeby, ale zároveň se pasuje do role zapisovatele, statistika a soudce společenských mravů.

Obálka knihy Voyeurův motel | foto: XYZ

Humorné je, že více než mimomanželský sex jej ale irituje, když si hosté utírají mastné ruce do prostěradla. Majitel motelu Gerard Foos je skutečnou postavou, z jeho záznamů vychází kniha amerického novináře Gaye Talese nazvaná Voyeurův motel.

Vyprávění začíná v roce 1980, kdy Foos oslovil Talese, aby se s ním o své zkušenosti i poznatky soukromě podělil, a končí v roce 2015, kdy je motel po již několikeré změně majitelů, kteří o účelu zabedněných průduchů neměli tušení, srovnán se zemí. Spisovatel pak porušil slib mlčenlivosti a formou narativního žurnalismu sepsal příběh neobyčejné historie domu i voyerova osudu.

Dílo na pomezí literatury faktu, erotického románu a kroniky lidských slabostí vyšlo v Americe v loňském roce a patří mezi autorovy nejoceňovanější knihy – práva na zfilmování byla již prodána Stevenu Spielbergovi. V éře reality show jde o unikát: protagonisté netuší, že jsou pozorováni, a tak se chovají naprosto přirozeně – hádají se, milují, sebeuspokojují či k nelibosti majitele motelu močí do umyvadla.

Voyerův motel

65 %

Gay Talese

přeložil Tomáš Bíla

224 stran, 2017, XYZ

Přicházejí sem nejrůznější typy lidí, majitel se stává svědkem párových šarvátek, sexu válečných invalidů, sourozeneckého incestu, lesbické lásky i vraždy. Vyrůstá v experta na lidskou hygienu, podrobuje své hosty různým zkouškám čestnosti. A vyšším cílem jeho šmíráctví je snaha poznat komplexní otázku lidského soukromí.

Gay Talese je stylově strohý a fakta mají pro něj stěžejní roli. Proto upozorňuje na možné nepřesnosti ve voyeurově deníku i ve vyprávění událostí, kterým byl údajně přítomen. Celé dílo v překladu Tomáše Bíly je zpočátku sice vzrušující, během čtení však spíše depresivní, občas nechutné a svým způsobem nudné.

Co by bylo před čtvrt stoletím objevnou senzací, působí v 21. století jako historické pojednání o lidském soukromí a sexualitě určité doby a postrádá pro dnešního čtenáře větší míru překvapení. Snad až na dva muže, z nichž mladší sváděl staršího hrou na jehňátko.