Knihu otevíráte citátem od Tolstého, který se ptá, kde budeme, až nebudeme. Proč jste se rozhodla pro právě takový začátek?
Inspirovala mě jeho kniha Smrt Ivana Iljiče. Je to naprosto fantastické vyprávění o strachu ze smrti. Patří mezi mé oblíbené. Chtěla jsem pokračovat v tématu, které velmi umně otevřel.
Co vás na něm tak láká?
Krásná literatura se vždycky zabývala dvě velkými tématy - láskou a smrtí. Smrt je téma, které přetrvává. Změnily se sice různé aspekty jejího vnímání, ale stále je tu.
Čím se liší vaše pojetí smrti od Tolstého?
Tolstoj byl křesťansky založený člověk, takže je v jeho díle je na smrt nazíráno touto optikou. Já sama mám o posmrtném životě jiné představy. Od té doby se také hodně změnila praxe nakládání s lidským tělem, alespoň ve Finsku. Dříve se těla uchovávala delší dobu ve stodole, lidé se běžně setkávali s mrtvými. Přesto už ale smrt není tabuizované téma, díky za to.
Máte pocit, že ke smrti přistupují jinak ženy a muži?
Nevidím tam nějaký genderový rozdíl. To, co vytváří rozdíly, je kultura, ne pohlaví. Samozřejmě hraje důležitou roli také víra a generace, ke které se řadíme.
Takže při cestách po Evropě vás ještě nikde nekritizovali za tak otevřené pojetí smrti?
Prozatím ne, ve Finsku mě spíše kritizují za to, že si ve svých knihách dopomáhám prvky jiných kultur, zatímco bych měla žít především z těch finských.
V Česku je ze severské literatury známá hlavně detektivka. Drtí vás tento žánr jako autorku?
Dektivka je hodně silná i u nás. Ale ten žánr, ke kterému mě rádi řadí - finské podivno, je také oblíbený. Detektivce se však těžko konkuruje, je to celosvětový fenomén a navíc velmi hluboko zakořeněný. Ono dává smysl, že lidé chtějí stát u odhalování tajemství a pátrání. Těží z toho i Oneiron.
Finsko má bohatou minulosti. Vy ráda zpracováváte náročná témata. Neplánujete se vrhnout do něčeho historického?
Mám to v plánu. Našla jsem v pozůstalosti své babičky památník její sestry. Pracovala v rámci organizace Lotta, která sdružovala za války finské ženy, ošetřovatelky. Do toho památníku jí psali a kreslili němečtí vojáci, které ošetřovala. Je plný úchvatných kreseb a textů, ale také nacistických vlajek a orlic. Měl by mi posloužit jako bohatá inspirace.
Teď se ale zabýváte ženskou sexualitou. Je to tak?
O tom bude příští kniha. Zajímá mě, zdali lze převést literaturu a hlavně jazyk do sexuální roviny. Zdali se dá literaturou vzbudit vášeň a chtíč.
Inspiroval vás někdy k psaní český autor?
Milovala jsem Kunderu, především jeho ranou tvorbu. Žert patří mezi mé oblíbené knihy. Byl pro mě přízrak v době, kdy jsem ještě netušila, jak se píší knihy a texty. Když jsem ho četla, věděla jsem, že toto je ta správná literatura, já to ale budu muset dělat úplně jinak.
