Autobiografických rysů má tato kniha rovněž řadu, ale označit ji za memoáry by nebylo správné. Heller se zde "ukryl" do postavy stárnoucího spisovatele Eugena Poty, jenž po ohromující prvotině (paralela je jasná: Hellerův debut Hlava XXII) vytvořil další díla, o nichž se kritika vyjadřovala uctivě, avšak vlažněji. Nyní je Pota přímo posedlý touhou napsat bestseller s dobrou šancí na zfilmování.
CHCE TO NÁPAD
Tohle Hellerovo závěrečné dílo, přeložené jako Portrét starého umělce, výborně ilustruje principy té postmoderny, jež si pohrává s nekonečnými možnostmi literatury, aniž jedinou z nich dovede do kloudného konce. Jak tu s úctou nevzpomenout úžasnou Hemingwayovu povídku Sněhy na Kilimandžáru, která zachycuje protagonistovo osobní i umělecké zoufalství, ale taky "nahazuje" četné začátky nikdy nerealizovaných "majstrštyků"!
Hellerův Eugene Pota ve svých marných pokusech najít jakýkoli nosný námět semele cokoli - od snahy dobově aktualizovat Toma Sawyera coby mladíka nového tisíciletí v "kašmírové bundě od Armaniho" až po převyprávění vybraných pasáží z bible a řeckých mýtů či narážky na nedávnou Clintonovu aféru. Některé nápady jsou docela vtipné, jiné zůstávají samoúčelnou deklarací, viz třeba fráze "román... o románu, jehož vypravěčem je sám román".
Princip zrcadlení a zmnožování je doveden až do krajnosti v případě Sexuálního životopisu mé ženy, kdy jistý Lloyd píše o své manželce, zatímco ta si vede deník, a o stejnou věc se pokouší i protagonista příběhu do doby, než s obdobnou myšlenkou přijde i jeho druhá polovička. V závěru Portrétu starého umělce se potom dovídáme, že celá kniha je v podstatě ideou redaktora, který odmítá věřit, že bohové, mýty, bible a beletrie jiných autorů jsou zajímavější než skuteční lidé, a přijde tedy s námětem popsat ony tvůrčí a jiné pochyby. Do překvapivé finální ironie či mystifikace literátů typu Martina Amise má ovšem tenhle zvrat hodně daleko...
Obdobně jako v Neveselé záležitosti se tu naráží na fyzické a jiné potíže stáří; vztahy mezi pohlavími - Hellerovo známé téma - se zde objevují v neuspořádaných postřezích rozpínajících se od feministických redaktorek po viagru. Patrně nejzdařilejší pasáží je Potova přednáška o literatuře zoufalství, v níž vykresluje svou romantickou představu umělce coby osoby rozervané a zmítané depresemi pramenícími na jedné straně z potřeby tvořit, na straně druhé z pochyb o smyslu díla. Dostáváme se tak k tomu, kvůli čemu bychom mohli tuto Hellerovu knihu případně číst - totiž pro onen rozměr literární. A hned musíme dodat, že právě ten české verzi téměř úplně chybí.
DRZOSTI A BLBOSTI
Kamenem úrazu je již titul: název Portrait of an Artist, as an Old Man je jasnou variací - na přímo v textu zmiňované - dílo irského modernisty Jamese Joyce, které u nás Aloys Skoumal pro Odeon v 80. letech přeložil pod názvem Portrét umělce v jinošských letech. Portrét starého umělce tudíž není adekvátním protějškem. Nebohý Joyce si to v tomhle překladu Hellera odskákal ještě dvakrát: hovoří se o jakémsi Ulyssovi (má být patrně Odysseus) a o Finneganově procitnutí (to jsou Plačky nad Finneganem).
Z dalších "bot" namátkou uveďme: Lekci anatomie (narážka na Hodinu anatomie od Philipa Rotha), Madame Bovaryovou (česky Paní Bovaryovou), Metamorfózu (jistě: Kafkova Proměna). Dokonce jsou tu zaměněna díla - ona "dobře známá a velice čtená kniha o depresi" Williama Styrona není jeho prvotina Ulehni v temnotách. Přeložit Vonnegutův novotvar Timequake jako Zemětřesení je vyložená chyba; ostatně Časotřesení přednedávnem vydalo Argo. K dalším literárním záležitostem patří systematicky mylný překlad anglického termínu novel coby novela (správně román) nebo v souvislosti s Frankem Norrisem zavádějící ahistorický obrat "skandální beletrie" - v angličtině se hovoří o muckraking fiction čili americké literární škole přehrabovačů hnoje z počátku století.
Takový truchlivý výčet by nad překladem mohl ještě pokračovat. Speciální skupinu by v redakčně precizním vydání měly tvořit případy, kdy se mýlí Heller; čtenář by měl být v poznámkách upozorněn například na zmatení dvou románů Juliana Barnese či nepřesný výrok o nejslavnější americké básnířce Emily Dickinsonové. Překladatelka JUDr. Jana Pacnerová měla zvážit, je-li na takový titul vůbec kvalifikovaná, a odpovědná redaktorka plus tři osoby uvedené v tiráži pod hlavičkou jazyková spolupráce prostě nepodnikly základní konzultace s odborníky. Obecný nadbytek českých ukazovacích a přivlastňovacích zájmen, občasné neprovázání replik v dialogu, nepochopení některých nuancí či neznalost reálií (coeducational dorm není koedukovaná ložnice, nýbrž kolej) lze snad odpustit, ignorování literárních odkazů již nikoli.
Korunuje to poznámka o autorovi: figurují v ní tři neexistující tituly Hellerových děl: Představ si to (místo Nemalujte si to), Není se čemu smát (místo Neveselá záležitost), Tu a tam (Tady a teď). S větší neúctou ke kvalitě české překladatelské tradice, zastoupené u Hellera jmény Miroslav Jindra a Antonín Přidal, jsme se snad ještě nesetkali.
KALKUL ŠÍBRA
A kdo knihu vydal? Nechvalně známý nakladatel Svoboda. Jeho jméno před lety padalo v souvislosti s anonymním vydáním Rushdieho Satanských veršů, kde byl bezohledně citován jistý český arabista, čímž byl ohrožen na životě. Svoboda stojí i za "převyprávěním" Malého prince, loni odměněným nakladatelskou anticenou Skřipec. S tímhle Hellerem Svoboda předběhl vydání i ve Spojených státech, musel tedy asi hodně spěchat a "nějakými" detaily se nezanášet.
Patrně z reklamních důvodů zvolil nevkusnou blýskavou s odpudivě zalomenou Hellerovu fotografii, ve "flecích" na záložce je text místy nečitelný, na tisk uvnitř knihy nakladatel použil jeden z nejlevnějších druhů papíru. Jeho chladný obchodní kalkul nezasluhuje nic než bojkot!
|
Joseph Heller: Portrét starého umělce |
|
Překlad Jana Pacnerová |
|
Ottovo nakladatelství, Praha 2000 |
|
256 stran |
|
náklad a cena neuvedeny |
Tohle Hellerovo závěrečné dílo, přeložené jako Portrét starého umělce, výborně ilustruje principy té postmoderny, jež si pohrává s nekonečnými možnostmi literatury, aniž jedinou z nich dovede do kloudného konce. Jak tu s úctou nevzpomenout úžasnou Hemingwayovu povídku Sněhy na Kilimandžáru, která zachycuje protagonistovo osobní i umělecké zoufalství, ale taky "nahazuje" četné začátky nikdy nerealizovaných "majstrštyků"!
Hellerův Eugene Pota ve svých marných pokusech najít jakýkoli nosný námět semele cokoli - od snahy dobově aktualizovat Toma Sawyera coby mladíka nového tisíciletí v "kašmírové bundě od Armaniho" až po převyprávění vybraných pasáží z bible a řeckých mýtů či narážky na nedávnou Clintonovu aféru. Některé nápady jsou docela vtipné, jiné zůstávají samoúčelnou deklarací, viz třeba fráze "román... o románu, jehož vypravěčem je sám román".
Princip zrcadlení a zmnožování je doveden až do krajnosti v případě Sexuálního životopisu mé ženy, kdy jistý Lloyd píše o své manželce, zatímco ta si vede deník, a o stejnou věc se pokouší i protagonista příběhu do doby, než s obdobnou myšlenkou přijde i jeho druhá polovička. V závěru Portrétu starého umělce se potom dovídáme, že celá kniha je v podstatě ideou redaktora, který odmítá věřit, že bohové, mýty, bible a beletrie jiných autorů jsou zajímavější než skuteční lidé, a přijde tedy s námětem popsat ony tvůrčí a jiné pochyby. Do překvapivé finální ironie či mystifikace literátů typu Martina Amise má ovšem tenhle zvrat hodně daleko...
Obdobně jako v Neveselé záležitosti se tu naráží na fyzické a jiné potíže stáří; vztahy mezi pohlavími - Hellerovo známé téma - se zde objevují v neuspořádaných postřezích rozpínajících se od feministických redaktorek po viagru. Patrně nejzdařilejší pasáží je Potova přednáška o literatuře zoufalství, v níž vykresluje svou romantickou představu umělce coby osoby rozervané a zmítané depresemi pramenícími na jedné straně z potřeby tvořit, na straně druhé z pochyb o smyslu díla. Dostáváme se tak k tomu, kvůli čemu bychom mohli tuto Hellerovu knihu případně číst - totiž pro onen rozměr literární. A hned musíme dodat, že právě ten české verzi téměř úplně chybí.
DRZOSTI A BLBOSTI
Kamenem úrazu je již titul: název Portrait of an Artist, as an Old Man je jasnou variací - na přímo v textu zmiňované - dílo irského modernisty Jamese Joyce, které u nás Aloys Skoumal pro Odeon v 80. letech přeložil pod názvem Portrét umělce v jinošských letech. Portrét starého umělce tudíž není adekvátním protějškem. Nebohý Joyce si to v tomhle překladu Hellera odskákal ještě dvakrát: hovoří se o jakémsi Ulyssovi (má být patrně Odysseus) a o Finneganově procitnutí (to jsou Plačky nad Finneganem).
Z dalších "bot" namátkou uveďme: Lekci anatomie (narážka na Hodinu anatomie od Philipa Rotha), Madame Bovaryovou (česky Paní Bovaryovou), Metamorfózu (jistě: Kafkova Proměna). Dokonce jsou tu zaměněna díla - ona "dobře známá a velice čtená kniha o depresi" Williama Styrona není jeho prvotina Ulehni v temnotách. Přeložit Vonnegutův novotvar Timequake jako Zemětřesení je vyložená chyba; ostatně Časotřesení přednedávnem vydalo Argo. K dalším literárním záležitostem patří systematicky mylný překlad anglického termínu novel coby novela (správně román) nebo v souvislosti s Frankem Norrisem zavádějící ahistorický obrat "skandální beletrie" - v angličtině se hovoří o muckraking fiction čili americké literární škole přehrabovačů hnoje z počátku století.
Takový truchlivý výčet by nad překladem mohl ještě pokračovat. Speciální skupinu by v redakčně precizním vydání měly tvořit případy, kdy se mýlí Heller; čtenář by měl být v poznámkách upozorněn například na zmatení dvou románů Juliana Barnese či nepřesný výrok o nejslavnější americké básnířce Emily Dickinsonové. Překladatelka JUDr. Jana Pacnerová měla zvážit, je-li na takový titul vůbec kvalifikovaná, a odpovědná redaktorka plus tři osoby uvedené v tiráži pod hlavičkou jazyková spolupráce prostě nepodnikly základní konzultace s odborníky. Obecný nadbytek českých ukazovacích a přivlastňovacích zájmen, občasné neprovázání replik v dialogu, nepochopení některých nuancí či neznalost reálií (coeducational dorm není koedukovaná ložnice, nýbrž kolej) lze snad odpustit, ignorování literárních odkazů již nikoli.
Korunuje to poznámka o autorovi: figurují v ní tři neexistující tituly Hellerových děl: Představ si to (místo Nemalujte si to), Není se čemu smát (místo Neveselá záležitost), Tu a tam (Tady a teď). S větší neúctou ke kvalitě české překladatelské tradice, zastoupené u Hellera jmény Miroslav Jindra a Antonín Přidal, jsme se snad ještě nesetkali.
KALKUL ŠÍBRA
A kdo knihu vydal? Nechvalně známý nakladatel Svoboda. Jeho jméno před lety padalo v souvislosti s anonymním vydáním Rushdieho Satanských veršů, kde byl bezohledně citován jistý český arabista, čímž byl ohrožen na životě. Svoboda stojí i za "převyprávěním" Malého prince, loni odměněným nakladatelskou anticenou Skřipec. S tímhle Hellerem Svoboda předběhl vydání i ve Spojených státech, musel tedy asi hodně spěchat a "nějakými" detaily se nezanášet.
Patrně z reklamních důvodů zvolil nevkusnou blýskavou s odpudivě zalomenou Hellerovu fotografii, ve "flecích" na záložce je text místy nečitelný, na tisk uvnitř knihy nakladatel použil jeden z nejlevnějších druhů papíru. Jeho chladný obchodní kalkul nezasluhuje nic než bojkot!
 Joseph Heller při své návštěvě Prahy v roce 1997; vlevo je Michael Žantovský, který přeložil jeho román Gold za všechny peníze. |
