Konečně se z něj dozvíme, proč má Lisbeth Salanderová na zádech vytetovaného draka, a poznáme podrobněji motivy, které vedly k jejímu utrpení v dětství a jež vyplývají ze zneužití vědy. To se skrývá za institucí nazvanou Registr pro výzkum dědičnosti a prostředí, pod jejíž hlavičkou svého času tajná skupina bohorovných švédských psychologů, psychiatrů a lékařů cynicky experimentovala s dvojčaty. Jednou z obětí byla tehdy i Lisbeth, „mrňavá hubená žába“ od rány, soustředěná na své počítače i ve vězení, kam byla odsouzena na dva měsíce, „louskající matematické záhady jako burské oříšky“ a stále nesnášející nespravedlnost.
Obálka knihy Muž, který hledal svůj stín
Zachrání život mladičké bengálské spoluvězeňkyni Fárii Kázíové, ředitele věznice odešle do patřičných míst a po předčasném propuštění se vydá na cestu pomsty. Samozřejmě za pomoci novináře Mikaela Blonkvista, advokátky Annike, policejního komisaře Jana Bublanského a přátel z Hackerské republiky.
Rozsáhlým Lagercrantzovým románem se atraktivně proplétají dvě linie. První se týká oněch nechutných sociálních pokusů s dvojčaty a jako bonus do ní autor dodal několik hudebních perliček. Druhá, poněkud módní, neboť jde o uprchlíky, se točí kolem mladičké Bangladéšanky a jejího zavražděného milého. Obě jsou promyšlené, příslušně prokombinované, napínavé a vygradované, byť jejich vyústění Lagercrantz průběžně prozrazuje. Závěrečné překvapení se tedy nekoná – a vůbec to není na závadu. Nevadí ani pomalejší rozjezd a místy zbytečně zdlouhavé reminiscence.
S čím se však lze těžko smířit, jsou obě stěžejní postavy Milénia. Je to problém, se kterým si autor neporadil už v předchozí Dívce v pavoučí síti. Lisbeth i Mikael prostě působí poněkud ploše, papírově. Svým způsobem je to dáno i Lagercrantzovým stylem, věcným, spíše novinářským, bez zbytečných ornamentů.
Muž, který hledal svůj stínautor: David Lagercrantz nakladatel: Host překlad: Azita Haidarová 453 stran, 369 Kč Hodnocení: 65 % |
Nicméně Lisbeth postrádá jiskru, jedná očekávaně, jako podle pravítka. A Mikael sice obětavě pátrá, ale i z něj jako by se vytratil původní drajv z Larssonových dílů. Kdo ví, jestli to nesouvisí s tím, že trochu přibral.
Ale přesto: když Lisbeth v poslední větě románu mizí v křivolakých uličkách Starého Města, člověk se přistihne při tom, že se hrozně těší, až se v šestém (a závěrečném) dílu Milénia vrátí.
