Kniha se ve Švédsku těší velkému úspěchu, nakladatelství Host dokonce autora označuje za pravděpodobně nejoblíbenějšího švédského spisovatele. Proslavily jej především ságy o agentu Carlu Hamiltonovi a křižácká trilogie.
Aktuální román 1968 je však přírůstkem do jiné série – Velkého století. Mapuje nejzásadnější události uplynulých sta let, přičemž jádro příběhu vždy tvoří rodina Lauritzenových.
Obálka knihy 1968
S tímto příjmením žije i hlavní hrdina románu 1968. „Levicově angažovaný Eric Letang právě dokončil studium práv a podařilo se mu získat místo koncipienta v proslulé advokátní kanceláři Henning Sjöstrand. Hned od začátku se však musí vyrovnávat s tím, že právo může sloužit dobru i zlu. Je horké léto 1968 a Eric míří kvůli svému prvnímu velkému případu do západního Německa, odkud se posléze vydává se svou láskou do Československa,“ popisuje nakladatelství.
Se svou femme fatale se tam, k nelibosti českých čtenářů, příliš dlouho nezdrží, přesto jej Praha poznamená natolik, že se k ní vrací v průběhu celého románu. Silné dojmy ze vstupní brány do metropole, pražského hlavního nádraží, jen tak smazat nejdou. A, světe div se, není to myšleno negativně, když je Guillou přirovnává ke „švédskému patrovému dortu krokan se dvěma černými baculatými věžemi“ a dodává, že něco takového dosud nikdy neviděl.
Polibek na Karlově mostě
Silný dojem stvrzuje i pobyt v pražské secesní perle – Hotelu Evropa, procházka po Karlově mostě nebo diskuse s levicovými intelektuály. „Doopravdy seděl u stolu se skutečnými komunisty, kteří vedli stokrát pokročilejší diskusi, než na jakou by se zmohli účastníci na jakékoli schůzi švédské levice. Soudruzi vůbec nevypadali ani nemluvili jako jediní Východoevropané, se kterými měl Eric dosud tu čest — totiž s karikaturami v západních filmech,“ popisuje Guillou.
Jen těžko říct, který Východoevropan autorovi namluvil, že polibek na Karlově mostě je téměř roven zasnoubení. Zde asi zafungovala umělecká licence.
Zprávu o vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa se Eric dovídá až v zahraničí a přes všechny nelibé pocity, které to v něm vzbuzuje, musí jít dál. Navzdory nedávnému tvrzení jeho milované o tom, že železná opona už není a socialismus s lidskou tváří stojí za dveřmi. V originále už Jan Guillou napsal i další, osmou část ságy, ve které sehrávají zásadní roli evropské tajné služby. Knihu 1968 ze švédštiny přeložila Helena Matocha.
