Tohle psal Mark Twain (1835-1910) po své druhé návštěvě Evropy: "Pár hodin cesty za Bayreuthem vstoupíte do Čech a brzy dojedete do Mariánských Lázní. Hned uvidíte další prudkou změnu, skok z minulosti k dnešku, přesněji řečeno z dávné historie k něčemu zbrusu novému, od nezdobné architektury prosté vší elegance ke stavbám, které mají ozdobných křivek požehnaně, od únavné jednotvárnosti barev k pestrým a zářivým odstínům, z města, které vypadá, jako by bylo složené z věznic, do města, které sestává z krásných, vznešených panství, jež potěší srdce a kde na zločin není pomyšlení. Je to jako přeskočit z Jeruzaléma do Chicaga."
Je to zřejmě jediné srovnání Mariánských Lázní s Chicagem v historii a také jedna z nejpovedenějších povídek právě vydaného výboru méně známých Twainových textů Jak zahnat splín. Nevadí, že Mariánské Lázně od Twainových dob trochu omšely a současník by zaváhal nad superlativy "nejzářivější a nejnověji vypadající městečko na celém kontinentu a hezčí by si nemohl nikdo přát". Nemluvě o jistotě, s níž nás Twain řadí - zjevně vzhledem k tehdy silnému německému osídlení v pohraničních oblastech - mezi germánské národy.
A mají mouchy Bibli?
Pěkně vypravená knížka slibuje příjemné letní počtení, i když ne všechny z osmnácti textů jsou kvalitativně vyrovnané. Rozpínají se od 70. let 19. století po první desetiletí století dvacátého, nejpozdnější z povídek byla publikována dva roky před autorovou smrtí.
Námětově a stylisticky představují pestré polohy Twainova psaní: od cestopisných črt přes biblické perzifláže po neuctivé morality, v nichž autor uděluje zlomyslné rady mládeži. Třeba tu o životní nezbytnosti lhaní - vždyť "zabít pravdu není vůbec těžké, zatímco dobře podaná lež je nesmrtelná".
Vtipně ironizuje moderní výdobytky (telefonní rozhovor), zpochybňuje mravenčí píli a vysmívá se zbožňování "všemohoucího dolaru". Neostýchá se ani přednášet na téma "onanologie" ("když už si chcete zahrávat se svým sexuálním životem, měli byste si najít spoluhráče") nebo se strefovat do náboženských dogmat, jejichž absurditu rozvíjí v dialogu rozmrzelé matky se zvídavou Bessie ("A mají mouchy Bibli?"). Té Bessie, mimořádně zběhlé v umění polemiky, je ovšem pouze tři a půl roku.
Twain, zanícený zastánce emancipace, přichází také s výpisky z Evina deníku, z nichž je nad slunce jasnější, jak to se stvořením a rozdělováním inteligence vlastně bylo. Všechny povídky prostupuje Twainův sžíravý humor, který lze skutečně využít v boji proti splínu.
V nejlepších chvílích směřuje k aforismu, přesné zkratce, v těch horších autor bohužel dobrý nápad či situaci usilovně mělní a ždímá. Což je dáno i charakterem textů, které často vznikaly účelově, pro noviny a zábavné časopisy, přednášky, klubová setkání.
Povídky sice nedosahují úrovně nejslavnějších Twainových textů, jako je třeba Milionová bankovka, ale nelze jim upřít určitý, z dnešního pohledu navíc příjemně starosvětský půvab. Třeba když Twain píše o krocení bicyklu - a popisuje to tak názorně, že všechny pády, rány, začátečnický styl jízdy, obtíže otočení, srážku se psem prožíváte s ním. A až dodatečně si spočítáte, že Twainovi bylo v době publikace povídky jedenapadesát.
Co vaše játra?
Leckteré postřehy nezestárly. Konkrétně ty o učedníkově trápení se strašlivým jazykem německým ("v němčině mladá dáma nemá pohlaví, zatímco ředkev ano"), o špatném konci hodných chlapců či o typické obsesi lázeňských hostů - hovorech o chorobách: "Můžete jít, kam chcete, schovat se, kam vás napadne, slovu ,játra‘ neutečete. To je slyšet všude. Na ulici, v obchodě, v divadle, v koncertním sále."
A jelikož je současnou módou citovat nejrůznější "hlášky", tu je další z Twaina: "Nežli se se mnou můj instruktor nadobro rozloučil, zajímalo ho, jak jsem na tom s fyzičkou. Ubezpečil jsem ho, že žádnou nemám."
Knížka Jak zahnat splín má jedno specifikum, i když si ho čtenář na první pohled nevšimne. Celou ji připravili studenti tří specializovaných kurzů (na Filozofické fakultě UK a Vyšší odborné škole grafické v Hellichově ulici), kteří jednotlivé povídky podle vlastního uvážení vybírali a překládali, další navrhli grafickou úpravu i obálku.
Jde většinou o nepřeložené a knižně neuveřejněné Twainovy texty a i ty v češtině již publikované (například Evin či Adamův deník) byly převedeny nově, do svižnějšího, modernějšího jazyka. Zatímco Josef Schwarz (nebo spíše Zdeněk Urbánek, kterého Schwarzovo jméno před revolucí krylo) postaru překládá: "Ábel je hodný chlapec, ale kdyby Kain byl zůstal medvědem, byl by lepší, než je", studentská verze zní: "Ábel je hodný kluk, ale kdyby Kain zůstal medvědem, bylo by to lepší."
Sporně nicméně působí rozhodnutí redakce některé z předkládaných povídek krátit, přinejmenším by se slušelo místa, z nichž bylo kráceno, v jednotlivých povídkách alespoň označit poznámkou. Někdy je čtenář trpělivější, než se předpokládá.
MARK TWAIN - Jak zahnat splín
Překlad studenti Ústavu translatologie FF UK. Pistorius a Olšanská, 142 stran, cena 169 korun
