RECENZE: Autor Deníčku moderního fotra dává dětem pratchettovský ráj

Když úspěšný bloger a autor deníčků moderního fotra a moderního páru Dominik Landsman napíše moderní dobrodružnou knihu pro děti jménem Lapuťák a kapitán Adorabl, vznikne čtení i pro dospělé. Jednoduše kniha pro celou rodinu s poselstvím, že se máme mít všichni rádi, trávit spolu více času a ne se honit za nějakým lapuťákem.

Obálka knihy Lapuťák a kapitán Adorabl od autora Dominika Landsmana a ilustrátora Petera Stankoviče | foto: Pikola

Rodiče se dokonale pobaví u skrytých metafor. Knihu lze číst jako společensko-politickou satiru, jako kroniku dětských zážitků z domova i mateřské školy, jako detektivku (byť pro dospělého předvídatelnou), jako humoristickou rodinnou ságu nebo zábavnou sbírku odkazů na současnou (pop)kulturu, kde rytíř Bouřka bojuje ve zpomaleném matrixovém záběru jako Jackie Chan a Kung fu Panda dohromady. Koneckonců, jak vyprávění vysvětlí, je to nekonečný příběh. A cesta je cíl.

Stejně jako v autorových denících tu vystupuje hlavní hrdina Čeněk, ovšem nyní jako vysněný syn každého muže, prototyp ideálního Čeňka, na kterého by každý táta mohl být pyšný (až na tu trojku z angličtiny).

Humor v mnoha podobách

Kniha si zachovává Landsmanův břitký rukopis i vtip. Zahrnuje škálu humoru od naivního přes absurdní až po černý. Jednotlivé kapitoly působí jako představení stand-up comedy, každý žert je rozehraný a vytěžený na maximum.

Lapuťák a kapitán Adorabl

90 %

Dominik Landsman

Pikola, 248 stran, 2017

Zároveň však nebudou zklamány ani děti. Spisovatel stvořil úžasný fantaskní svět Sedmimoří, veselý ostrovní ráj Pratchettovy Zeměplochy pro mladší čtenáře, s vlastní historií i současností, kouzelnými tvory i roztodivnými postavami jako z Gulliverových cest.

Odtud pochází kapitán Adorabl, který sice s páskou přes oko a hákem místo ruky vypadá jako zlotřilý pirát ze Země Nezemě, ale je to klaďas tělem i duší. A byť připomíná i Jacka Sparrowa, je to originál stejně jako celý příběh s neméně originálními ilustracemi Petera Stankoviče. Jedinečné kouzlo a atmosféru knihy navíc podtrhuje, že si utahuje sama ze sebe.

Pokud by se snad dalo Lapuťákovi něco vytknout, spíše než avizované stopové množství draků je to nedostatek hrdinek. Nezachrání to zmínka, že „u dívek není důležitý vzhled, ale charakter (pokud nejste fotbalista)“. A protože Landsman věnuje knížku svému synovi coby nekonečné zásobárně inspirace, nezbývá než doufat, že se mu narodí i dcera.