Co má společného Kraus s Klausem? A se Zemanem?

  13:07aktualizováno  13:07
Knižní biografický rozhovor s hercem a moderátorem Janem Krausem Pravdu, prosím! je netypický. V úloze tazatelky jej s ním totiž vedla jeho kolegyně, herečka Eva Holubová.

Eva Holubová & Jan Kraus - Eva Holubová & Jan Kraus: Pravdu prosím! (obálka knihy) | foto: Nakladatelství XYZ

Až na pár okamžiků, kdy do hry Holubová vstupuje s vlastními zážitky, ze kterých vyvozuje otázky a je schopna přinést ne úplně tuctový pohled na zpovídanou osobnost (třeba v kapitole o Krausově hře Nahniličko, v níž oba hrají), ale ustupuje její osoba do pozadí.

Holubová se Krause neptá prakticky na nic, na co by se neptal průměrně připravený novinář či profesionální "spisovatel biografií celebrit". Je ovšem otázka, zda by se s někým jiným Kraus vůbec bavil - a zda by se s ním bavil takto, tedy relativně otevřeně.

Otevřenost patří k pozitivům knihy, stejně jako absence snahy za každou cenu vtipkovat. Kraus si sice udržuje svou šarži "sršatce", velmi často ovšem odpovídá civilně. Taková místa knihy - třeba vyprávění o rodině, dětství a dospívání - patří k nejlepším.

Daní za to, že byla Holubová Krausovi důvěryhodnou - a důvěrnou - tazatelkou, je nepříliš dobré zpracování knihy. Vedle dobrých otázek a zajímavých odpovědí totiž ke kvalitě takového díla neodmyslitelně patří také řemeslo.

To samozřejmě Holubová nemá a ani není povinna mít. Je věcí nakladatelství, jež tento projekt buď vymyslelo nebo přijalo, aby dodalo schopného redaktora, který dá knize, vzniklé evidentně převážně korespondenční (e-mailovou) formou, definitivní tvar a hlavně vychytá chyby.

Těch se zde totiž sešlo víc než je zdrávo. Nechme stranou hojné hrubky gramatické, byť i ty při četbě ruší. Že se ale v knize objevují chyby ve jménech notoricky známých osob (kupříkladu Larry Flint místo Flynt, Yveta Toušlová místo Iveta) a další věcné lapsy (Jan Schwarz byl patriarchou Církve československé husitské, nikoli Českobratrské) je skutečně na pováženou.

Úkolem recenze je samozřejmě hodnotit úroveň zpracování knihy, nikoli názory a formu odpovědí tázaného. Přesto se nelze vyhnout několika poznámkám i na toto téma.

V kontextu s (ne)profesionální kvalitou knihy totiž úzce souvisejí. Navíc některé Krausovy výroky vypovídají o jeho ne vždy konzistentním uvažování. V lecčems se totiž podobá některým politikům, pro něž jinak nachází jen značně sarkastická slova.

Kraus sám sebe rád vidí jako demokrata, dost často ale hovoří jako jediný a nezpochybnitelný Chytrolín První, který všechny, kteří nevyznávají jeho názor, považuje za méněcenné.

Jeden příklad za všechny: když mluví o účasti svého syna Davida v pořadu Uvolněte se, prosím, říká mimo jiné: "A bylo mi jasné, že se ozve hlasité skřehotání. Ale nehodlám pro to, aby diletanti byli klidní, obětovat kvalitu pořadu."

Názor, že zpěvák, velmi často diletantsky skřehotající za průměrného hudebního doprovodu převzaté hity, by nebyl nejfrekvantovanější hudební tváří veřejnoprávní televize, kdyby neměl správného tatínka, je tudíž podle Krause nikoli hodný diskuse, nýbrž prostě irelevantní. Hotovo.

Na mnoha místech knihy se Kraus opírá do tzv. intelektuálů (v jeho pojetí obvykle slabí zamindrákovaní chudáci, kteří nechápou, že bavit lidi čímkoli je velké umění a bulvár je pro společnost nepostradatelný), ještě častěji však do novinářů (kteří, hlupáci, obvykle nechápou vůbec nic a jsou za to královsky placeni).

Krausovo dštění síry na novináře (prakticky nepřipouští, že by mohli existovat dobří a špatní) vzbuzuje podezření z alibismu. Odteď totiž může nad všemi zápornými recenzemi své práce mávnout rukou s tím, že se jedná o pomstu za tuto knihu.

Kraus na straně 187 říká: "Pro hodnocení novinářů platí zásadní české novinářské pravidlo: vše je osobní." Autor této recenze prohlašuje, že Krause osobně nezná a přes sklo televizoru je mu většinou více než sympatický. Přesto mu tato kniha připadá jako to nejhorší, co Jan Kraus pod svým jménem vypustil do světa.

Eva Holubová, Jan Kraus - Pravdu, prosím!
Nakladatelství XYZ, 328 stran
Hodnocení iDNES.cz: 40%

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Největší koncerty českých a slovenských interpretů

Rok 2019 je jubilejní pro řadu českých a slovenských interpretů a nejčastější volbou pro velkolepou oslavu je O2 arena....

RECENZE: Komedie Ženská na vrcholu předvádí, jak ukrást velrybě legraci

Proti současné domácí epidemii romantických komedií už by se mělo v Česku očkovat. Nejnověji divákovu odolnost prověří...

ANKETA: Jaký byl největší hit od revoluce? Zvolte hit třiceti let svobody

Revoluce roku 1989 přinesla umělcům možnost konečně svobodně tvořit. Dramaturgové hudební stanice Óčko STAR vybrali ve...

Štědrý večer přinese na ČT novou pohádku Princezna a půl království

Podle tradice připravila Česká televize pro každý ze tří vánočních dní novou pohádku. Na Štědrý večer se představí...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KOMENTÁŘ: Ani Terminátor, ani Rambo. Legendy vydrží jen jednu generaci

Kdykoli kdekoli vyhoří jasný papírový favorit, strhne se pozdvižení. Ale že by se něco takového mohlo přihodit...

Premium

Konzumace jídla několikrát denně je klišé, tvrdí výživový poradce Fořt

Napsal více než dvacet knih o zdravém životním stylu a boji s obezitou. Petr Fořt tvrdí, že žádný obecně platný návod...

Premium

Jak skončila Vémolova pohádka o lvech. Végha přitom zatracoval

V rozlehlé O2 areně vypadal tak malý, když se v kleci bezvládně zhroutil k zemi. V tu chvíli se z Karlose Vémoly jindy...

Premium

Pes celý život čeká na to, až ho někdo sprdne, říká veterinář

Do své ordinace v centru Prahy dochází den co den už 22 let, aby znovu na nohy postavil čtyřnohé domácí mazlíčky. „I...

  • Další z rubriky

Knihou roku jsou Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Uspěl i Murakami

První ročník nové čtenářské ankety Kniha roku zná své vítěze. V celkem třinácti kategoriích uspěl Haruki Murakami s...

Temná Anglie a vzácný objev. Nové thrillery plní otrokáři i teroristé

Co následovalo poté, když baskičtí teroristé složili zbraně? Dal se v Anglii roku 1781 zastavit obchod s otroky a jak...

Chirurgicky přesná knižní pitva díla krále nejen literární hrůzy

Už za pár dní, konkrétně 11. listopadu, bude mít kinech premiéru film Doktor Spánek, adaptace stejnojmenného románu...

Premium

Jsem pravnuk českého génia Járy Cimrmana, tvrdí americký spisovatel Fulghum

Od svého domu v americkém Utahu odhání klaksonem medvědy, Češi ho tam však navštěvují bez problémů. Možná proto, že...

Najdete na iDNES.cz