Bohuslav Brouk (1912-1978) pocházel sice z tzv. buržoazního prostředí (konkrétně z rodiny vlastnící několik známých obchodních domů Brouk a Babka, například v Praze, Liberci či Ostravě), už na počátku 30. let se ale sblížil s levicově orientovanou uměleckou avantgardou.
Sám ovšem prosazoval oddělení umění i vědy od jakýchkoli ideologických dogmat, čímž si už v mládí nadělal dost zlé krve. V poválečném období útoky na jeho osobu ze strany KSČ zesílily a po únorovém puči a vyloučení ze Syndikátu českých spisovatelů se uchýlil do exilu, kde vystřídal pobyty v Paříži, Melbourne a Londýně, kde v osamocení zemřel.
Z jeho předválečného díla jsou známy především texty propagující freudistickou psychoanalýzu (jež úzce souvisela se surrealismem) a provokující svou otevřeností zejména v sexuální oblasti dobové konvence, například Autosexualismus a psychoerotismus z roku 1935, který se jako jeden z mála dočkal v 90. letech reedice.
Kniha Zde trapno existovat přináší soubor Broukovy exilové literární tvorby, ze které čiší především deziluze, zklamání, životní skepse, nihilismus. Brouk patřil k těm, kteří emigraci snášeli velmi těžko po hmotné i psychické stránce, což prosvítá všemi typy jeho textů.
Zároveň ale nelze přehlédnout ani rysy pro něj typického sarkasmu a provokativnosti, zejména v textech o svobodě, demokracii, o životě exilové komunity. Týká se to osobních próz (zejména skvělé Dopisy z exilu příštím milenkám či jiskřivý esej O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie), mnohých básní i publicistických textů.
Z eseje O svobodě a demokracii, 1951"Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby." |
V současnosti zavedené klišé o avantgardě coby hlasatelce komunistických idejí pak demaskuje další z autorových pronikavých textů, ironií prodchnutá vzpomínka Moje členství v KSČ.
Bohuslav Brouk ovšem zcela nepozbyl v těžkých letech ani nadhledu, jak o tom svědčí série nápodob Ohlasy básní českých, v nichž parafrázuje autorský styl slavných českých básníků, včetně někdejších přátel a kolegů-avantgardistů. Jeho vlastní poezie je naopak po formální stránce velmi tradiční, jako by ani její autor neměl výše zmíněné generační kořeny.
Z parafráze na Nezvalova EdisonaUž zas líbat bledých prsů lilie |
Bohuslav Brouk: Zde trapno existovat
k vydání připravil Viktor A. Debnár
vyd. Host, 400 stran
