Bohuslav Brouk (Londýn, 1968)

Bohuslav Brouk (Londýn, 1968) | foto: Ivan Brouk

Bohuslav Brouk - jasnozřivý kritik i provokatér

Dosud téměř neznámé texty jedné z nejoriginálnějších osobností české meziválečné avantgardy, psychoanalytika, surrealisty a literáta Bohuslava Brouka, vyšly souborně pod názvem Zde trapno existovat.

Bohuslav Brouk (1912-1978) pocházel sice z tzv. buržoazního prostředí (konkrétně z rodiny vlastnící několik známých obchodních domů Brouk a Babka, například v Praze, Liberci či Ostravě), už na počátku 30. let se ale sblížil s levicově orientovanou uměleckou avantgardou.

Sám ovšem prosazoval oddělení umění i vědy od jakýchkoli ideologických dogmat, čímž si už v mládí nadělal dost zlé krve. V poválečném období útoky na jeho osobu ze strany KSČ zesílily a po únorovém puči a vyloučení ze Syndikátu českých spisovatelů se uchýlil do exilu, kde vystřídal pobyty v Paříži, Melbourne a Londýně, kde v osamocení zemřel.

Z jeho předválečného díla jsou známy především texty propagující freudistickou psychoanalýzu (jež úzce souvisela se surrealismem) a provokující svou otevřeností zejména v sexuální oblasti dobové konvence, například Autosexualismus a psychoerotismus z roku 1935, který se jako jeden z mála dočkal v 90. letech reedice.

Kniha Zde trapno existovat přináší soubor Broukovy exilové literární tvorby, ze které čiší především deziluze, zklamání, životní skepse, nihilismus. Brouk patřil k těm, kteří emigraci snášeli velmi těžko po hmotné i psychické stránce, což prosvítá všemi typy jeho textů.

Zároveň ale nelze přehlédnout ani rysy pro něj typického sarkasmu a provokativnosti, zejména v textech o svobodě, demokracii, o životě exilové komunity. Týká se to osobních próz (zejména skvělé Dopisy z exilu příštím milenkám či jiskřivý esej O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie), mnohých básní i publicistických textů.


Z eseje O svobodě a demokracii, 1951

"Většina lidí jsou blbečci, duševní kreténi, a v zbývající hrstce lidí zavládají pak ještě značné rozdíly v míře jejich kultivovanosti. Jaký je to pak nesmysl, usilovat o jejich zrovnoprávnění? Proč má mít stejné hlasovací právo imbecil, nestoudný politikář, negramota a politicky kultivovaný člověk? Kdyby mrzáctví ducha bylo neméně zjevné a nepřezíratelné jako neforemnost těla, byli by jistě demokraté pokládáni za nejztřeštěnější sektu na světě, za větší blázny a nemravy než nudisté. Demokracie je politický nudismus a je škoda, že uplyne ještě mnoho vody, než se to pozná a než se uzná, že posaditi v čelo vlády všeliké kancelářské generály, obchodníky galanterním zbožím nebo truhlářské tovaryše je mnohem nechutnější a osudnější než nechat promenovat po plážích nahé stokilové baby."


V současnosti zavedené klišé o avantgardě coby hlasatelce komunistických idejí pak demaskuje další z autorových pronikavých textů, ironií prodchnutá vzpomínka Moje členství v KSČ.

Bohuslav Brouk ovšem zcela nepozbyl v těžkých letech ani nadhledu, jak o tom svědčí série nápodob Ohlasy básní českých, v nichž parafrázuje autorský styl slavných českých básníků, včetně někdejších přátel a kolegů-avantgardistů. Jeho vlastní poezie je naopak po formální stránce velmi tradiční, jako by ani její autor neměl výše zmíněné generační kořeny.


Z parafráze na Nezvalova Edisona

Už zas líbat bledých prsů lilie
už zas jíti na štrych do kavárny Slavie
už zas míti v klínu zaklesnutou hlavu
už zas slyšet dívku že je v jiném stavu
už zas míti obligátní strachy
už zas čekat v ordinacích na výplachy
už zas chtíč nás jak ostruhou bodá
už zas zesmilníme vše co osud dodá

Edičně výborně připravená kniha Zde trapno existovat není jen souborem textů jedné mimořádně zajímavé a dnes neprávem pozapomenuté osobnosti. Je dalším střípkem do mozaiky o našem povědomí o české kultuře i společnosti 20. století se všemi jejími vzestupy a propady.

Bohuslav Brouk: Zde trapno existovat
k vydání připravil Viktor A. Debnár
vyd. Host, 400 stran