RECENZE: Proboha, utíkejte! Přichází 2012

Je to obrovské, pořád stejné a pořád k smíchu. Co je to? Přece velkofilmy Rolanda Emmericha. Platí to i pro jeho novinku 2012.

Byli jsme varováni, praví zlověstně slogan filmu 2012. Míní tím mayský kalendář, podle nějž 21. prosinec 2012 značí konec světa – katastrofu biblických rozměrů, kterou novinka předvádí. Ano, byli jsme varováni. Míním tím Den nezávislosti, Den poté a další kousky, které spáchal režisér Roland Emmerich, specialista na velké katastrofické podívané s katastrofálně pitomým obsahem.

Strach už neúčinkuje

Kdyby se oba jmenované snímky vložily do mixéru spolu s příchutí nových technologických možností a pořádně našlehaly, vypadne z něj 2012, film tak přesně střižený podle stálého modelu, že si jej už před premiérou umí devět z deseti diváků představit.

2012

50 %

USA / 2009 / 158 min.

Režie Rolan Emmerich, hrají John Cusack, Amanda Peetová, Woody Harrelson, Danny Glover.

Naproti tomu Emmerich je muž bez představivosti, zato po německu důkladný až puntičkářský. I ve filmu 2012 mu všechno takříkajíc „zařezává“, lícuje a ladí. V seznamu výchozích postav zaškrtnete i se zavázanýma očima, kdo přežije a kdo ne.

Třeba v milostném trojúhelníku hlavního hrdiny, jehož manželky se ujal jiný muž, jasně někdo přebývá; rovněž dcera amerického prezidenta nemůže zůstat sama, zvláště když se v její blízkosti vyskytuje schopný mladík téhož věku i původu. Na děti a psa Emmerich nevztáhne ruku; zato davy domorodců či zrádní tlustí náfukové mají smůlu.

Zkrátka režisér svůj příběh soustruží, přitesává a lakuje tak, aby mu nakonec – poté, co pohřbí miliardy lidí – zbyly úhledné páry a rodinky. Pokud možno v sudém počtu, až dojde na objímání. Milovníci emmerichovských pohádek namítnou, že jejich obsah není důležitý; tady rozhodují výbuchy, pády, akce, závratné triky.

Je to tak, jenže 2012 předvádí velkolepost zkázy až tak velikášsky, že už ztrácí účinnost. Z triků čiší neosobní umělost; přihlíží se jim se zvědavým zájmem typu „Co už dnes ty počítače dokážou“, nikoli s emotivním strachem o lidstvo a jeho vyvolené.

Změna? Ale kdepak

Od první do poslední z nekonečných minut je to starý známý Emmerich. Včetně humpolácké symboliky: když se v úvodním lijáku zmítá v louži dětská lodička, víme, co přijde ve finále v obřím zvětšení. Ano, hra na Titanic. A zdaleka ne jeden. Jakmile zazní první zděšené výkřiky Pane bože, Bože můj, Propána a Kristepane, je zjevné, že se brzy přidají také další tradiční věty – Utíkej, Přidej, Pospěš si. A samozřejmě: To dokážeš!

Ani světovou politickou scénu nezatěžuje režisér novotami. Americký prezident v podání Dannyho Glovera, toť Obama v letech, moudrý a ušlechtilý. Ruský prezident Makarenko stále ještě neumí anglicky. Číňané mají klíčovou tajnou zakázku, šejkové peníze, Mona Lisa se stěhuje do krytu, potomci Mayů páchají hromadnou sebevraždu – jen občané netuší, jaká zrada je čeká.

V tu chvíli vkráčí do děje John Cusack coby ústřední civilní hrdina, bohužel silně opsaný podle Toma Cruise z Války světů. Zkrátka rozvedený chlapík, který své dvě děti, milou holčičku a přezíravého kluka, bere na výlet právě ve chvíli, kdy se začnou dít věci počínaje trhlinami v zemi a konče řekami žhavé lávy.

Rodina o dvou otcích zažije na útěku dvojí oživení. To první představuje Woody Harrelson coby lehce šílený prorok apokalypsy, jejíž „vědecké“ vysvětlení podá vtipnou kutilskou animací; druhé přinese ruský magnát s milenkou a letadlem, o němž hrdě dí: „Že je velké? Však je ruské!“

Zatímco se pod křídly antonova hroutí Kalifornie včetně mrakodrapů a ve zběžném sestřihu i „zbytek“ světa, v Bílém domě má prezident čas na úvahy a jeho zástupce na intriky. Pak se ozve – Moji drazí Američané, to je můj poslední projev. A kdo snad ještě věřil ve změnu, definitivně se vzdává.

Emmerichovo 2012 je zkrátka cesta kolem světa za necelé tři hodiny a miliardu eur na osobu, což je cena vstupenky na novodobý symbol Noemovy archy. Z dané perspektivy film ani moc nebolí: tam zahyne milion, tamhle deset milionů, davy statistů se smiřují, loučí – a mezi nimi kromě vůdce Ameriky i jeho italský kolega, zřejmě aby byl vidět pád Vatikánu.

Svět se scvrknul na dvě letadla, soukromé s bělochy a prezidentské s černým párem; po nouzovém přistání na ledovci ve stylu Jamese Bonda potěší ještě přízračné zjevení vrtulníků se zvířaty, načež už se čeká na poslední řádnou kapku, obří vlnu tsunami.

Nepřekvapí, že hrdinové ztrácejí drahocenné vteřiny debatou o lidskosti, ani osudová závada ve chvíli, kdy do hry vstoupí ne snad drobeček Ararat, nýbrž Mount Everest. Emmerich zkrátka není žádný troškař – ale bohužel ani filmař s fantazií a humorem.