RECENZE: Aleš Brichta ve svých pamětech vypouští žluč a okopává kotníky

Bývalý frontman kapely Arakain Aleš Brichta si v knižní autobiografii Ztráty a nálezy vyřizuje účty s bývalými spoluhráči z kapely, bývalým manažerem a také s kritikem „Rejžákem“.

Vzhledem k tomu, že dnes není kvůli četným zdravotním potížím, které se týkají i zraku, schopen psát, vznikala jeho knižní autobiografie tak, že se Brichta scházel s autory Evou Houškovou a následně Michalem Vondrákem, na diktafon jim své vzpomínky namluvil a ti je pak přepsali do knižní podoby. 

Výsledkem je surový, autentický, zřejmě jen minimálně opracovaný proud řeči, v němž se někdejší frontman metalové kapely Arakain vrací do dětství, vzpomíná na první kontakt s muzikou, studia, průšvihy – samozřejmě je řeč i o hořkém odchodu z Arakainu – ale i úspěchy a nečekaná setkání. Například s kytaristou Ritchiem Blackmorem, zpěvákem Iron Maiden Brucem Dickinsonem nebo hercem Orlandem Bloomem.

Kde se probírají první muzikantské krůčky a hážou se do placu historky ze zákulisí, je to čtení poměrně svižné, prodchnuté typickým Brichtovým neotesaným humorem. Když však dojde na praní špinavého prádla, kniha těžkne. 

Je pochopitelné, že některé věci zpěvákovi stále leží v žaludku, ale líčí-li je takto urputnou a zaťatou formou, touží čtenář, aby dostala slovo i druhá strana. Neboť takto to místy vypadá, jako by za všechno mohli „ti druzí“.

Místy je to vyloženě dětinské okopávání kotníků, to když je řeč o hudebním kritikovi „Rejžákovi“.  Zde mohl být Brichta konkrétní, stejně všichni vědí, o kom je řeč. Úsměvná je rovněž vzpomínka na nactiutrhačnou recenzi na jedno z alb Metalliky od frontmana Kryptoru Marcela „Pípy“ Novotného, skrytého za pseudonymem Lenka Šímová. 

Ztráty a nálezy – Aleš Brichta

40 %

Eva Houšková, Michal Vondrák

Daranus, 2021, 224 stran

Brichta jej nazval „nedoceněným muzikantem“, ovšem ve svatém hněvu popletl fakta. Nešlo o koncertní nahrávku S&M, nýbrž Live Shit: Binge & Purge a Pípa ji nenapsal do Rock & Popu, ale do týdeníku Bang!

Ke konci už je to vyloženě zahořklý lament zakyslého a nerudného „penzisty“, jemuž se děje jen samé příkoří, všichni ho podvádějí a šidí, současnému světu nerozumí a vůbec kolem sebe zlobně máchá zaťatou pěstičkou. 

Je pochopitelné, že četné zdravotní neduhy se podepíšou i na psychice, ovšem takto to vypadá, jako by Ztráty a nálezy vznikly hlavně proto, aby si Aleš Brichta mohl vyřídit účty a zbavit své útroby pořádné dávky žluči.