RECENZE: Osamělí písničkáři Dědeček či Nikl jsou poprvé pohromadě

Vznik volného sdružení Osamělí písničkáři inicioval Jan Burian už v roce 2002. Návštěvníkům klubů je dostatečně známé svými „skupinovými“ koncerty i festivaly. Nyní se prezentuje i na společném CD Turniketem do ráje.

Jiří Dědeček | foto: Ondřej Němec, MAFRA

V tuto chvíli se ke sdružení Osamělých písničkářů hlásí na tři desítky tvůrců všemožných stylů, výrazů a obecné popularity. To je ostatně jedním z nejsympatičtějších rysů této „neorganizované organizace“, která si vzala, jak sám Burian přiznává, za vzor podobné písničkářské sdružení Šafrán, jež fungovalo v 70. letech a jehož členem tehdy začínající Jan Burian v duu s Jiřím Dědečkem býval.

Osamělí písničkáři totiž nehledí na to, na jaký nástroj se jejich člen doprovází, na jaké výseči hudební scény se pohybuje, zda jde o přesvědčeného solitéra, nebo člena nějaké kapely. Jsou mezi nimi tvůrci, kteří jsou za normálních okolností přesvědčivější, obklopeni dalšími hudebníky, jsou mezi nimi dokonce i interpreti, které lze považovat za mediální či popové hvězdy (Lenka Dusilová, Xindl X). Stejně jako takoví, kteří mimo koncerty organizované tímto sdružením (čti Janem Burianem) prakticky veřejně nehrají. Určující pro členství ve sdružení je pouze prokazatelná snaha o osobité vyjádření a schopnost zahrát, vduchu názvu sdružení, sám.

Vztahuji se k nekonečnu?

Na album Turniketem do ráje, vydané nakladatelstvím Galén (jež podobné aktivity už léta chvályhodně podporuje), se vešlo těchto tvůrců patnáct. Výběru se zhostil jeden znich, Jan Jeřábek. Nejde o náhodnou kompilaci, na kterou by každý přispěl nějakým hitem, ani ozvukovou encyklopedii sdružení. Jakýmsi zadáním pro písničkáře bylo podle bookletu dotknout se „letmo či silněji témat duchovních či vesmírných“. Ostatně booklet po uvedení všech zpívaných textů, vnichž se nahlíží „jsoucno“ i „duchovno“ ze skutečně nejrůznějších úhlů, uzavírá Jungův citát: „Rozhodující otázka člověka zní: Vztahuji se k nekonečnu, nebo ne?“ Jinými slovy – těchto patnáct pohledů nemá za cíl odpovídat, nýbrž klást další a další otázky.

Někteří ze zúčastněných písničkářů se tvorbě, dotýkající se hlavního tématu kompilace, věnují ve větší míře své tvorby: Jiří Smrž, Karel Vepřek, Karel Diepold či Jan Jeřábek. Ale nakonec i takový Jiří Dědeček nebo Jan Burian, kteří oba přispěli spíše ironickými songy Agnostik Pepa resp. Do ráje.

Dalších písničkáři – zní to možná až pochybně ezotericky, ale je to tak – jakési duchovní poselství vyzařují hudebně i atmosférou textů vlastně kdykoli, ať zpívají sebeodtažitější repertoár. Je mezi nimi Dagmar Voňková, Zuzana Homolová, Petr Nikl či Petr Linhart.

Turniketem do ráje

80 %

Osamělí písničkáři

CD, 250 Kč

Kompilace přináší i leckterá překvapení. Třeba příspěvek Marky Míkové, frontmanky rockových Zubů nehtů, v její zadumané sólové miniatuře Od země do země. Je tu i jurodivý samorost Jiří Konvrzek, kterého netypicky doprovází šramlovitá kapela Kujooni – aneb důkaz, že ani ona „osamělost“ není pro Osamělé písničkáře dogmatem. A kdo ještě neměl tu čest se sólovým hraním Martina E. Kyšperského z brněnské alternativní kapely Květy, bude možná překvapen jeho průzračností a přesně zamířeným minimalismem. Pravým opakem příspěvku Daniela Fikejze, samozřejmě schopného hudebníka, který však v písni Cesta až příliš povolil uzdu aranžérské komplikovanosti.