"Matka německého punku" loni po pětileté odmlce vydala desáté studiové album Return of the Mother. Podle desky je nazvané i její turné, jehož zastávkou bude v neděli pražský Lucerna Music Bar.
Co K. G. nemohl tušit
Zpěvačka se narodila v roce 1955 v Berlíně, v rodině filmové herečky a scenáristy jako Catharina Hagenová. Po rozvodu rodičů se jejím nevlastním otcem stal básník Wolf Biermann. V roce 1964 sice Nina vstoupila do, východoněmecké obdoby pionýra, o čtyři roky později ji však vyhodili, protože se objevila na Biermannem podnícené demonstraci proti účasti německých vojsk na srpnové invazi varšavského paktu do Československa. Po neúspěšném pokusu zahájit studia na Státní herecké konzervatoři odjela v sedmnácti do Varšavy a vystupovala zde s bluesovým a soulovým repertoárem (zejména Janis Joplinové a Tiny Turnerové). Po návratu do Berlína absolvovala se znamenitým prospěchem dvouleté studium zpěvu pro "zábavné umění" a začala koncertovat. Vystoupila i v televizním pořadu Karla Gotta, který ji uvedl jako talent ze spřátelené země.
Poté, co Biermann byl z NDR v únoru 1976 vyhoštěn, dala i Nina Hagen a její matka "vale" ostnatým drátům a emigrovala za ním do Západního Berlína. Téhož roku odcestovala do Londýna a setkala se tam se skupinami, jež hrály reggae a punk. V prosinci 1977 v Západním Berlíně poprvé představila kapelu Nina Hagen Band a záhy se stala jednou z hlavních postav Deutsche Neue Welle - německé paralely kytarového punku a elektronické "nové vlny".
Zlatá sedmdesátá
Démonická zpěvačka v roce 1978 nahrála podivuhodně aranžované debutové album Nina Hagen Band, které fúzovalo její exaltované a krkolomné vokální kreace s absurdními texty, slovními hříčkami a agresivním zvukem, vstřebávajícím spíše vlivy americké "new wave" než britského punku. Deska se na tamější poměry více než slušně prodávala (250 000 kusů), ačkoliv na německé měšťáky mělo následné turné údajně stejně šokující účinek, jako měla v Americe o dvacet let dříve prvá vystoupení Billa Haleyho.
Druhé album Unbehahagen (1978) Hagen natočila se studiovými hudebníky, neboť svoji původní skupinu rozpustila, aby se naplno mohla oddat sólové dráze. O tři roky později se usadila v San Francisku a věnovala se mateřským povinnostem (dcera Cosma Shiva). Její první anglicky zpívané album NunSexMonkRock (1982) dávalo zapomenout na punkové kořeny a orientovalo se spíše na kuriózní elektronicko-pěvecké experimenty, oscilujícími mezi rockovou operou, kosmickou hudbou a pitoreskní orientální melodikou. Nevyzpytatelné album, fúzující hard rock a funk se středověkými kulty a futuristickými UFO-fantaziemi následující nahrávky již nepřekonaly. V první polovině 90. let, na jejichž počátku porodila syna Otise, se představila třemi nijak zásadními alby: překvapily jen německy zpívané punkové vypalovačky na albu Freu(d) Euch (1995).
Indie a UFO
Její agresivně chraplavý, "zupácký" až ordinérní vokál na pomezí punkového štěkotu, dervišovského kvílení a operních koloratur je klíčovou ingrediencí i většiny skladeb na desce Return of the Mother (2000), obdobně jako zpěvaččina "slabost" pro tradiční německé šlágry. Chladný elektronický sound tak gumuje hranici mezi popovými, rockovými, tanečními i avantgardními polohami. Finální skladba He Shiva Shankara je ale projasněnou cestou k buddhistickému transu a vypovídá o nové posedlosti nepředvídatelné zpěvačky, příležitostné herečky, politické buřičky a ochránkyně zvířat. "Indie je má duchovní matka," prohlásila po svých cestách po této zemi v roce 1993.
Předloni Nina Hagen vydala album indických písní Om Namah Shivay, které je šířeno jen prostřednictvím její internetové stránky. Letos produkovala filmový dokument o svých "východních" zážitcích. Je to jen další z mnoha proměn chameleónské umělkyně, jež údajně ve čtvrtém měsíci těhotenství viděla UFO, či je tento "požehnaný" převlek již definitivní?
Co K. G. nemohl tušit
Zpěvačka se narodila v roce 1955 v Berlíně, v rodině filmové herečky a scenáristy jako Catharina Hagenová. Po rozvodu rodičů se jejím nevlastním otcem stal básník Wolf Biermann. V roce 1964 sice Nina vstoupila do, východoněmecké obdoby pionýra, o čtyři roky později ji však vyhodili, protože se objevila na Biermannem podnícené demonstraci proti účasti německých vojsk na srpnové invazi varšavského paktu do Československa. Po neúspěšném pokusu zahájit studia na Státní herecké konzervatoři odjela v sedmnácti do Varšavy a vystupovala zde s bluesovým a soulovým repertoárem (zejména Janis Joplinové a Tiny Turnerové). Po návratu do Berlína absolvovala se znamenitým prospěchem dvouleté studium zpěvu pro "zábavné umění" a začala koncertovat. Vystoupila i v televizním pořadu Karla Gotta, který ji uvedl jako talent ze spřátelené země.
Poté, co Biermann byl z NDR v únoru 1976 vyhoštěn, dala i Nina Hagen a její matka "vale" ostnatým drátům a emigrovala za ním do Západního Berlína. Téhož roku odcestovala do Londýna a setkala se tam se skupinami, jež hrály reggae a punk. V prosinci 1977 v Západním Berlíně poprvé představila kapelu Nina Hagen Band a záhy se stala jednou z hlavních postav Deutsche Neue Welle - německé paralely kytarového punku a elektronické "nové vlny".
Zlatá sedmdesátá
Démonická zpěvačka v roce 1978 nahrála podivuhodně aranžované debutové album Nina Hagen Band, které fúzovalo její exaltované a krkolomné vokální kreace s absurdními texty, slovními hříčkami a agresivním zvukem, vstřebávajícím spíše vlivy americké "new wave" než britského punku. Deska se na tamější poměry více než slušně prodávala (250 000 kusů), ačkoliv na německé měšťáky mělo následné turné údajně stejně šokující účinek, jako měla v Americe o dvacet let dříve prvá vystoupení Billa Haleyho.
Druhé album Unbehahagen (1978) Hagen natočila se studiovými hudebníky, neboť svoji původní skupinu rozpustila, aby se naplno mohla oddat sólové dráze. O tři roky později se usadila v San Francisku a věnovala se mateřským povinnostem (dcera Cosma Shiva). Její první anglicky zpívané album NunSexMonkRock (1982) dávalo zapomenout na punkové kořeny a orientovalo se spíše na kuriózní elektronicko-pěvecké experimenty, oscilujícími mezi rockovou operou, kosmickou hudbou a pitoreskní orientální melodikou. Nevyzpytatelné album, fúzující hard rock a funk se středověkými kulty a futuristickými UFO-fantaziemi následující nahrávky již nepřekonaly. V první polovině 90. let, na jejichž počátku porodila syna Otise, se představila třemi nijak zásadními alby: překvapily jen německy zpívané punkové vypalovačky na albu Freu(d) Euch (1995).
Indie a UFO
Její agresivně chraplavý, "zupácký" až ordinérní vokál na pomezí punkového štěkotu, dervišovského kvílení a operních koloratur je klíčovou ingrediencí i většiny skladeb na desce Return of the Mother (2000), obdobně jako zpěvaččina "slabost" pro tradiční německé šlágry. Chladný elektronický sound tak gumuje hranici mezi popovými, rockovými, tanečními i avantgardními polohami. Finální skladba He Shiva Shankara je ale projasněnou cestou k buddhistickému transu a vypovídá o nové posedlosti nepředvídatelné zpěvačky, příležitostné herečky, politické buřičky a ochránkyně zvířat. "Indie je má duchovní matka," prohlásila po svých cestách po této zemi v roce 1993.
Předloni Nina Hagen vydala album indických písní Om Namah Shivay, které je šířeno jen prostřednictvím její internetové stránky. Letos produkovala filmový dokument o svých "východních" zážitcích. Je to jen další z mnoha proměn chameleónské umělkyně, jež údajně ve čtvrtém měsíci těhotenství viděla UFO, či je tento "požehnaný" převlek již definitivní?
 Nina Hagen má ráda převleky, barvy, exaltovanost. |
