Olympiku zbývá ohlédnout se po svém de facto nejčerstvějším repertoáru. Tedy po písničkách z posledních tří řadových alb Karavana (1999), Dám si tě klonovat (2003) a Sopka (2007). Tím bude procházka olympickou diskografií uzavřena.
Na řadě pak bude už jen poslední večer 29. května, kdy v Malostranské besedě Olympic zahraje "best of" výběr z předešlých deseti večerů. Tehdy se také uzavře série rozhovorů, které iDNES.cz v souvislosti s projektem vedl s kapelníkem Olympiku Petrem Jandou.
Olympic v roce 2007, kdy vydal album Sopka.
V mezidobí od alba Brejle do Karavany jste vydal první sólovou desku Co je dobrý a co zlý. To jste měl takový přetlak hudebních nápadů?
Asi jo. Chtěl jsem si to zkusit taky s někým jiným než s Olympikem. Najednou jsem měl patnáct písní a nevěděl, co s tím. Myšlenka udělat sólo album se mi hodně líbila.
Na koncertech Olympiku jste z vaší sólovky hráli písničku Jsem tak línej. Budete z ní hrát i tentokrát v Besedě?
Hm, tak na to jsem úplně zapomněl. Jsem tak línej bylo docela slavný. Ale na druhý straně je to procházka historií Olympiku, ne mojí.
Už na sólovku a pak i na další album Olympiku Karavana jste napsal několik textů. Jak jste k potřebě vyjádřit se nejen hudbou, ale i slovem dospěl?
Občas jsem dostal text, který se mi vůbec nelíbil. Nebo jsem dostal text, který byl úplně mimo. Nebo jsem na ten text čekal neúměrně dlouho. Těch věcí bylo víc. Jednou mi Brichta řekl, ať to zkusím sám. Tak jsem to zkusil.
Album Dám si tě klonovat mělo jako první deska Olympiku ochranu proti kopírování. U dalších nahrávek jste od toho upustili. Jak se díváte na dnešní způsoby legálního i nelegálního šíření hudby? Do jaké míry se jako muzikant a autor cítíte "šizen piráty"?
To je otázka nad rámec možného rozhovoru. Ve zkratce. Nelíbí se mi, když nám velká část populace odmítá zaplatit za naši práci a ještě tvrdí, že je to tak správný. Ano, cítím se být šizen. A nejsem sám.
I doba, o které v souvislosti s těmito alby hovoříme, je do značné míry nastavena tak, že vycházejí záplavy různých výběrů a reedic Olympiku, mezi kterými se studiové novinky trochu ztrácejí. I rádia hrají spíš olympikovskou klasiku než nové písničky. Má v takové situaci vůbec cenu psát a nahrávat nový materiál?
Toť otázka. Je to jeden z důvodů, proč s novým albem nijak nespěcháme. Situace v gramofonovém průmyslu je přímo katastrofální a dnes jsem opět četl, že piráti bojují proti bohatým vydavatelským firmám. Mě by fakt zajímalo, o kterých mluví. Zajímalo by mě, jestli by pekař pekl housky, kdyby věděl, že mu jich většinu ukradnou. Bohužel, muzikantská obec nevyvíjí téměř žádnou aktivitu, asi taky občas něco šlohne.
Petr Janda a Milan Broum na koncertě v rámci turné k albu Dám si tě klonovat (2003)
Jak je to na běžných koncertech? Vnímáte v posledních letech rozdíly v přijetí klasických hitů a novinek? Změnily se nějak reakce posluchačů při uvádění nových písniček oproti minulosti?
Lidi chtějí slyšet známé písně a my s tím nic nenaděláme. Do programu vkládáme novinky a některé se kupodivu i líbí. Ale bez zásadních hitů se koncert neobejde.
Které písničky z každého z posledních tří alb máte vy osobně nejraději?
Z Karavany skoro všechny, z "Klonů" Máma vždycky říkala a ze Sopky určitě titulní Sopku, S tebou, ale taky jich je tam hodně.
A je některá, kterou naopak rád nemáte, a přesto ji zahrát musíte, protože bez ní by to nebylo ono?
Ne, z těchto desek není taková píseň. Pokud se nám nelíbí, tak ji prostě nehrajeme.
Olympic v roce 1999 při stylovém křtu alba Karavana (Milan Peroutka, Petr Janda)
Vzpomínáte si na nějakou historku, kterou máte s těmihle alby spojenu?
Vzpomínám na reklamní jízdu pro Karavanu. Půjčili jsme si šest velbloudů a v beduínských pláštích jsme vyjeli na cestu vnitřní Prahou. Byl kolem toho obrovský cirkus, šlo s námi mnoho turistů i Pražanů. V jednom místě se Peroutkův velbloud trošku splašil a Peroutku shodil na dlažbu. Byla z toho zlomená ruka a dva měsíce jsme nehráli. Když se doktor ptal, jak se mu to stalo, a on řekl, že spadl z velblouda, málem ho převezli na psychiatrii.
