Nostalgie vydělává. V prosinci loňského roku zahrála americká emorocková kapela My Chemical Romance v klubu The Shrine v Los Angeles. Výnosy za jediný koncert se pohybovaly kolem 1,5 milionu dolarů, což je absolutní rekord v historii slavného hudebního svatostánku. Vstupenky šly na dračku stejně jako trička, mikiny a další artefakty s logem skupiny. Pointa?
Po globální komerční bombě The Black Parade z roku 2006 a následném albu Danger Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys (2010), jehož obtížně zapamatovatelný název šel ruku v ruce s matnou a nezajímavou hudební náplní, to v roce 2013 My Chemical Romance zabalili. Definitivně? Nikoliv. Neboť dnešní doba je nakloněná comebackům všeho druhu, po třinácti letech spolu na pódiu opět stanou i Genesis v sestavě Phil Collins, Mike Rutherford a Tony Banks. Návraty jsou prostě v kurzu.
Vezměme to zvolna. Krom My Chemical Romance, kteří 3. července zahrají v pražském Sinobo Stadium, se vracejí i další rockové kapely, které se svého času zapřísahaly, že společně na pódium nevlezou. Například pouliční američtí rockoví spratci Mötley Crüe, kteří v roce 2015 dali halasně ve známost, že se jejich cesty definitivně rozdělily a nikdo s tím nepohne.
Rok se s rokem sešel a po pěti letech se znovu vydávají na turné a nejspíš budou pracovat i na novém materiálu. Proč, když jejich společná chemie už dávno vyprchala? Prachy, jenom prachy nečekají, jak zpíval svého času Pražský výběr.
Z podobného ranku je „návrat“ žánrově spřízněných Guns N’ Roses v téměř původní sestavě: zpěvák Axl Rose, kytarista Slash a basák Duff McKagan. Plus další muzikanti. Není to tak dávno, kdy sám veliký Axl na otázku, jestli se někdy usmíří s kytaristou Slashem, odpovídal: „Nikdy v tomto životě.“
Právě tímhle sloganem celkem vtipně zaštítili veleúspěšné koncertní turné, které zasáhlo i Česko. Viděli jsme je tu v roce 2017, přijedou i letos v červenci. Abychom uvedli na pravou míru nesmyslné výkřiky o návratu GN’R v původní sestavě, které se občas objevují v tisku, jde jen o tři pětiny klasické sestavy. Chybějí kytarista Izzy Stradlin a bubeník Steven Adler. I tak je Not In This Lifetime... Tour třetí nejvýdělečnější koncertní turné všech dob, přičemž první dvě místa obsadili Ed Sheeran a U2.
V rockovém ranku ještě chvíli zůstaneme, jen se z Ameriky přesuneme do Evropy, konkrétně do Německa. Ruku na srdce, kdo si kdy nezapískal ústřední melodii ploužáku Wind Of Change kapely Scorpions, nechť hodí magnetofonovou kazetou. I „škorpíci“ se rozpadli, na rozloučenou v roce 2010 zamávali a prohlásili, že jsou na konci cesty.
Ten konec byl však velmi v dohlednu, neboť o pět let později vydali album s alibistickým názvem Return To Forever a rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že by se měli odebrat do důchodu. Návraty táhnou a silným hybatelem je v tuto chvíli nostalgie po devadesátých letech.
Krom zmíněných kapel se vracejí i pamětnické skupiny Black Crowes, Puddle Of Mudd nebo Candlebox a naprostým extrémem je revival europopových hrůz jako 2 Unlimited, Twenty 4 Seven, Ice MC a podobných, které se vyskytují na akcích typu We Love 90s či 90s Explosion. Zhusta se tam objevují i české resuscitované zhůvěřilosti jako Lunetic nebo Holki.
Stesk po devadesátkách je velmi silný a výnosný. Krom výše zmíněných to vytušili mnozí další, například tuzemští NightWork, kteří se vrátili s písní 90 (devadesátky), nebo z jiného ranku němečtí metaloví Helloween. Zpráva, že se v jejich řadách znovu objeví kytarista Kai Hansen a hlavně ikonický zpěvák Michael Kiske, ještě před pár lety spadala do říše sci-fi. Ale stalo se.
Nostalgie je velmi silný argument. To se pak snadno zapomene na hořká a zlá slůvka, která jeden o druhém roztrousil v hudebních časopisech. Jsou i návraty, které opravdu potěší a vzbuzují nemalé naděje. Viz třeba comeback tuzemských Moimir Papalescu & The Nihilists, jejichž rozchod po dvou deskách byl zkrátka a dobře předčasný. Snad každý cítil, že v té trojici je dosud nevytěžený potenciál, a chystaná třetí deska napoví, jestli tomu tak skutečně je.
Kdo ze slavných dosud odolává? Imunní jsou například R. E. M, dále Oasis – Noel a Liam Gallagherovi se stále nesnesou ani na rodinných akcích a slova dobrého o sobě nepronesou, nebo klenot britského nezávislého rocku The Smiths.
A na koho ještě čekáme? Co taková Nirvana? Že je to bez Kurta Cobaina nesmysl? Může být, ale nezapomeňme, že se svého času alespoň částečně vrátili i The Doors bez nebožtíka Jima Morrisona, kterého nahradil Ian Astbury z The Cult. Čili možné je opravdu všechno.
