Se vzpomínkovými koncerty za zesnulými muzikanty bývá kříž. Jednak se tam často slzí, což by bylo v pořádku, ale divácky je to poněkud nevděčné. A taky u těchto akcí bývá problém s dramaturgií či se zvukem. Chce tam hrát každý a podle toho to vypadá.
Koncert nazvaný Petr Hapka žije! naštěstí těmito neduhy netrpěl. Pražská O2 arena si vysloužila nepěknou nálepku sálu, kam se kvůli dobrému zvuku nechodí. Středeční program však předvedl, že pokud se z pódia nevalí až příliš „nakouřený“ bigbít a zvukař si s tím dá práci, může to znít dokonce skvěle.
V tomto případě to byl Český národní symfonický orchestr, doplněný o další hudebníky. Celý večer táhl především Petr Malásek od klavíru a kytarista Josef Štěpánek, který vzal několikrát do ruky i banjo.
Mezi hostujícími zpěváky se vystřídali Aneta Langerová, Lucie Bílá, František Segrado, Ondřej Ruml, Vojtěch Dyk či Lenka Nová. Velký aplaus si vysloužili Jaromír Nohavica s Janou Kirschner za duet První noc v novém bytě a Szidi Tobias místy zněla jako „nová Hegerová“. Po pěvecké stránce to byla skutečně lahůdka. Zazněly snad všechny zásadní písně, pod nimiž je duo Hapka–Horáček podepsané.
Orchestr předvedl také Hapkovu hudbu z filmů Páni kluci či Krakonoš a lyžníci a také znělku z Manéže Bolka Polívky. A tady přišel okamžik, který by odboural i posledního v melancholii utopeného diváka. V jednom z ochozů se zjevili Dyk s Rumlem v klaunském a rozjeli neskutečný a osvěžující útok na bránice.
Ani Michal Horáček, který občas mezi písněmi vstupoval s historkami z Hapkova života, nevybízel diváky k slzám. Ba naopak. Bylo to důstojné, mělo to švih a vtip a hlavně – o hudbu tady šlo na prvním místě.
