RECENZE: Eminem zkoumá mysl masových vrahů a psychopatů

Doby, kdy Eminem ťal do živého alby The Slim Shady, The Marshall Mathers nebo The Eminem Show jsou sice pryč, ale ten spratek s proříznutou pusou stále ještě umí přijít z deskou, která dokáže rozvířit emoce.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Eminem

Koncept nové desky rapera Eminema, vydané podobně jako předchozí Kamikaze z roku 2018 bez upozornění, vzbuzuje znepokojivý dojem. Obal a název Music To Be Murdered By je inspirován stejnojmenným albem mluveného slova a hudby, které v roce 1958 vydal režisér Alfred Hitchcock. V textech se to hemží vulgaritami, narážkami na masové vrahy jako Richarda Ramireze nebo Alberta DeSalva a celé je to přikryté dusivou dekou čehosi nepříjemného. To umí Eminem a jeho spolupracovníci znamenitě. Stejně jako to hlavní, totiž rapovat.

Bez diskuse je totiž fakt, že „zlý bílý muž rapu“ má prostě neuvěřitelnou flow. Neboli vyřídilku, chceme-li se pokusit o alespoň částečný překlad specifického termínu. Zkrátka pusa mu jede jako namazaná, každý rým a fráze sedí absolutně přesně do hudebního podkladu jako příslovečná zadnice na hrnec. Zvlášť brilantní je Eminem ve skladbě Unaccomodating, v níž se pouští na tenký led, když zmiňuje teroristický útok na koncertě zpěvačky Ariany Grande. 

Můžeme samozřejmě vést spory, nakolik je to přípustné, ale čistě formálně je Eminemův výkon bez chyb, občas kulometná kadence slov dává vzpomenout na slavný devadesátkový hit Informer rapera s přezdívkou Snow.

Marshall Bruce Mathers III., jak zní Eminemovo občanské jméno, se nezastaví prakticky před ničím, zároveň se však nedá říct, že by provokoval samoúčelně. Floskuli o „nastavování zrcadla“ už sice definitivně zparodovala Vesnička má středisková, ale právě to Eminem dělá. 

Je to pořád jakési špatné svědomí, kámen v botě, ale také rozmazlený spratek s proříznutou pusou, záleží na tom, jak ho kdo chce a je ochoten vnímat. Koneckonců i Michael Kocáb se svého času nechal slyšet, že Eminem je čiré zlo, a kdyby doma našel jeho CD, bez milosti ho rozláme a hodí do popelnice.

Potud ideová stránka věci. Budeme-li se zaobírat tou čistě hudební, jde jen o lehký nadprůměr, kterému podráží nohy především délka. Více než hodina je skutečně moc, navíc když v poslední třetině se už nic pozoruhodného neděje. Naddimenzovaná délka alb je vůbec bolestí žánru, a když už Eminem na předchozí desce Kamikaze tak okatě citoval obal klasiky Licensed To Ill od Beastie Boys, možná si mohl všimnout, že jejich památná deska trvá necelou třičtvrtěhodinu. A bohatě to stačí. Ani Hitchcock se nevyžíval v přebujelých stopážích svých filmů, když už jsme u daného alba.

Music To Be Murdered By

60 %

Eminem

Ne že by instrumentální podklady byly zcela bez nápadu, občas se vyloupne celkem slušná melodická linka, ale častěji Eminem utíká do bezpečného hájemství obecně přijatelné líbivosti. Viz refrén In Too Deep nebo hostování Eda Sheerana ve skladbě Those Kinda Nights. 

Případně se uchýlí k obvyklému žánrovému fíglu, totiž použití osvědčeného a všeobecně známého motivu. Působivá Darkness s mrazivým textovým poselstvím (Eminem se v ní zabývá případem Stephena Paddocka, který v roce 2017 v Las Vegas zabil 59 lidí a stovky dalších zranil) stojí na melodii ze Sound of Silence od Simona a Garfunkela. Možná by obstála i bez citace, nicméně jde o jednu z nejsilnějších věcí alba.

S dalšími skladbami však už pozornost upadá, je to zkrátka pořád stejné. Nejen v kontextu Eminemovy diskografie, ale v hiphopovém ranku jako takovém. Lépe to asi funguje na rozjetém mejdanu, který se nevěnuje jen muzice. Pečlivý a opakovaný poslech odhalí schémata i nedostatek skutečně silných motivů. Zároveň však Eminem představuje stále relevantní osobnost, jež nepůsobí trapně ani nepatřičně. 

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Eminem