RECENZE: Chinaski dorostli halové velikosti, v O2 areně to byl zážitek

Kapela Chinaski zakončila letošní halové turné ve vyprodané pražské O2 areně. Odehrála hity, novinky, a jak slíbila, zatančila i novozélandskou haku. Jestli to byl rekord, asi nezjistíme. S jistotou se však dá říct, že čtvrteční koncert byl zážitek a událost, na niž fanoušci i muzikanti čekali.

Po halové oslavě dvaceti let kapely v únoru 2014 Michal Malátný tvrdil, že se v největší tuzemské hale cítil nesvůj a vracet se tam nechce. O téměř čtyři roky později je milé zjistit, že Chinaski došli do fáze, kdy jim O₂ arena nejen není velká, ale zároveň v ní kapela i celá produkce kolem ní působí naprosto patřičně.

Nebyla to jednoduchá cesta. Chinaski mezitím vydali dvě skvělé desky a taky z nich obou během dvouhodinového koncertu odehráli srovnatelné množství písní se starými hity. Protože to ty novější skladby v pohodě ustojí.

Není nám do pláče tour

100 %

Autor: Chinaski

Místo konání: O2 arena, Praha

16. listopadu 2017

A taky nynější O₂ arena nespadla z čistého nebe. Kapela odjela celé turné po halách a před prvním koncertem v Ostravě ještě na místě týden pilně zkoušela. Chinaski si prostě tenhle nepopiratelný triumf poctivě odmakali podle hesla těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Výsledkem je, že minimálně závěrečná zastávka šňůry k desce Není nám do pláče měla skutečně světové parametry, kapela skvěle šlapala a Michal Malátný byl od začátku uvolněný, jako by na těchto pódiích byl doma.

Čtvrtečnímu koncertu Chinaski se těžko něco vytýká. Ano, na různých místech haly byl různě vyrovnaný zvuk, ale to je fyzikální jev, s nímž v Libni bojuje každý. A je pravda, že hlasitost se blížila prahu bolesti, mít zvuk nakouřený jako Motörhead není to světové srovnání, po němž by kapela měla prahnout.

Ale jinak to byl zdařilý večírek. Je skvělé, jak kapelu od bicích podporuje Ota Petřina, ale nebylo by fér jmenovat jen jeho, protože naplno do toho od začátku šlapali všichni. Na rozdíl od turné k desce Rockfield, která tehdy v první polovině koncertu zazněla celá, nyní Chinaski standardně namíchali nové písně, skoro nové písně a hity, i když většinu těch „povinných jízd“ si nechali až na přídavek. A fungovalo to. V některých kouscích (například Zadarmo) si muzikanti dopřáli velký závěr v americkém stylu. Naštěstí se s tím šetřilo, a tak to působilo dobře.

Zafungovali i hosté. Talentovaná mladá zpěvačka Majda Králová se přidala na několik písní. Příjemný byl Propan s butanem, z něhož udělala spolu s Malátným v podstatě duet, ve Slovenském klínu ale její nerodilá slovenština působila poněkud nepatřičně. Na tenhle song usedl za bicí také producent posledních dvou desek Greg Haver.

No a spolu s ním dorazili z Nového Zélandu i domorodí tanečníci zatančit haku, svůj válečný tanec. Nemalá část haly se přidala. Dopředu avizovaná chuťovka dodala koncertu punc originality, ale jinak šlo naštěstí hlavně o muziku.

Chinaski si sáhli na vrchol, aniž by u toho museli nepřirozeně stoupat na špičky. V rámci poprockového žánru „jsem až překvapený, že znám všechna slova“, kterému pravděpodobně kralovali i bez vyprodané O₂ areny, teď dorostli velikosti, jíž před lety asi věřil málokdo.