„Pomalé a smutné písně o lásce – takto o debutové desce svého projektu Čáry života mluví sám Jan Boroš. Stínítko je však i něco víc. Boroš dokázal přesně vystihnout náladu generace, která má zdánlivě neomezené možnosti, ve skutečnosti je však uzavřená v šedivém světě nestálých zaměstnání, krátkodobých pronájmů a náhodných vztahů,“ soudí o vítězném albu kritik Jiří Špičák, jeden z porotců.
„Boroš to navíc dělá hodně unikátním jazykem. Jeho charakteristický způsob zpěvu dokáže inspirovat, vytrhnout z letargie, je nezaměnitelný a leckoho dokáže i pobouřit. Kdy naposledy vzbudila písničková deska tolik emocí?“ ptá se Špičák. „Když k tomu připočteme zpočátku nenápadnou, ale mnohovrstevnatou a propracovanou produkci, máme před sebou desku, která svým sebevědomím, jasnou vizí i specifičností zvuku letos neměla konkurenci.“
Širší porota do finále soutěže nominovala ještě šest dalších pozoruhodných alb vytvořených na tuzemské scéně během loňska.
Tomáš Dvořák (neboli Floex) vykročil k dalšímu stádiu své tvorby a společně s britským producentem Tomem Hodgem připravil konceptuální album A Portrait Of John Doe balancující na pomezí soudobé vážné hudby a elektroniky. Opěvovaná kapela Manon Meurt přišla s druhou deskou nazvanou MMXVIII.
Hudební duo Tomáš Palucha se rozrostlo do čtyrčlenné skupiny, která kritiky zaujala nahrávkou Čaro. Mezi nominacemi byla i eponymní nahrávka skupiny Povodí Ohře složená z ostřílených hudebníků, duo Pris s debutem Naše večery a poslední dvojice, která si říká WWW a vydala album nazvané Neutopíš se dvakrát v téže řece.
