RECENZE: ABBA jako hudba do výtahu? Anderssonova deska tak dopadla

Bývalý člen hvězdné švédské popové skupiny ABBA Benny Andersson vydal album nazvané Piano. Jen na klavír na něm nahrál instrumentální verze některých hitů slavné kapely a další písně, jež ho provázely. Výsledek je ovšem poněkud rozpačitý.

Benny Andersson (vpravo) ze skupiny ABBA vydal instrumentální desku Piano. | foto: Universal

Hvězdná švédská skupina ABBA sice nevydala nový materiál více než tři desetiletí, nicméně pořád vzrušuje fanoušky i novináře. Když se celá čtveřice výjimečně sejde pohromadě, je z toho událost, a to i když se u toho třeba ani nezpívá.

Piano

Autor: Benny Andersson

Hodnocení­: 45 %

Naposledy v létě rozčeřila vody zpráva, že ABBA vyrazí na turné, a to navzdory tomu, že se má v roce 2019 uskutečnit jen pomocí hologramů. Kapela v minulosti odmítla až miliardu dolarů za velkou světovou šňůru a zdá se, že na tom se nic nemění.

Není tedy divu, že pozornost vyvolalo sólové album jednoho z původní čtveřice. Klavírista a skladatel Benny Andersson vydal desku nazvanou Piano a jen a pouze na tento nástroj přehrál některé ze zásadních skladeb napříč svou hudební kariérou.

Tedy, některé... Celkem se jich na album, které vydává klasický label Deutsche Grammophon a v katalozích je řazené do vážné hudby, vešlo jedenadvacet. Dostalo se samozřejmě i na některé kousky, které Andersson napsal spolu s Björnem Ulvaeusem a jež vydala ABBA.

Skladatel šel ovšem trochu po srsti. To znamená, že vybral pouze skladby na klavíru postavené, na pouhý klavír osekané a takto zaznamenané. Z repertoáru slavné švédské kapely tak došlo na písně Thank You for the Music, I Wonder (Departure), Happy New Year nebo osudově znějící labutí píseň skupiny The Day Before You Came.

Větší část alba tvoří písně z muzikálů, jako je The Chess, který napsal spolu s Ulvaeusem a textařem Timem Ricem, a nechybějí ani písně z repertoáru jeho souboru Benny Anderssons orkester.

Nicméně právě na prověřených hitech legendární čtveřice se dá dokumentovat jedna zásadní slabina desky. Andersson sám tvrdí, že odložil skladby, které „potřebují“ kytary a bicí. Posluchači se tak nedočkají pecek jako Dancing Queen nebo třeba Waterloo. Tento přístup ovšem trochu svědčí o nedostatečné invenci. Je přece věcí interpretace umět převést i ryze kytarové songy do případné klavírní podoby.

Obal desky Piano

Anderssonovi slouží ke cti, že například v už zmíněné skladbě The Day Before You Came, kterou ABBA nahrála jako vůbec poslední song a vydala ji jako jeden ze svých posledních singlů, nehraje jen základní melodii a doprovod, ale pokouší se ji nově interpretovat v možnostech, které sólový klavír nabízí.

A proto by bylo zajímavé slyšet, jak se klavírista popasuje i s neklavírními skladbami, jež lemovaly jeho kariéru. V této podobě je deska Piano trochu propálenou šancí.

Upřímně řečeno, kdyby takové verze Anderssonových, a hlavně tedy „abbovských“ písní natočil kdokoliv jiný, pravděpodobně by se dočkal spíš výsměchu, že vytváří hudbu vhodnou leda tak do hotelových výtahů. Tady máme výhodu autorského, a tedy autorizovaného pojetí. Ale nic moc navíc deska nepřináší.