Hvězdná švédská skupina ABBA sice nevydala nový materiál více než tři desetiletí, nicméně pořád vzrušuje fanoušky i novináře. Když se celá čtveřice výjimečně sejde pohromadě, je z toho událost, a to i když se u toho třeba ani nezpívá.
PianoAutor: Benny Andersson |
Naposledy v létě rozčeřila vody zpráva, že ABBA vyrazí na turné, a to navzdory tomu, že se má v roce 2019 uskutečnit jen pomocí hologramů. Kapela v minulosti odmítla až miliardu dolarů za velkou světovou šňůru a zdá se, že na tom se nic nemění.
Není tedy divu, že pozornost vyvolalo sólové album jednoho z původní čtveřice. Klavírista a skladatel Benny Andersson vydal desku nazvanou Piano a jen a pouze na tento nástroj přehrál některé ze zásadních skladeb napříč svou hudební kariérou.
Tedy, některé... Celkem se jich na album, které vydává klasický label Deutsche Grammophon a v katalozích je řazené do vážné hudby, vešlo jedenadvacet. Dostalo se samozřejmě i na některé kousky, které Andersson napsal spolu s Björnem Ulvaeusem a jež vydala ABBA.
Skladatel šel ovšem trochu po srsti. To znamená, že vybral pouze skladby na klavíru postavené, na pouhý klavír osekané a takto zaznamenané. Z repertoáru slavné švédské kapely tak došlo na písně Thank You for the Music, I Wonder (Departure), Happy New Year nebo osudově znějící labutí píseň skupiny The Day Before You Came.
Větší část alba tvoří písně z muzikálů, jako je The Chess, který napsal spolu s Ulvaeusem a textařem Timem Ricem, a nechybějí ani písně z repertoáru jeho souboru Benny Anderssons orkester.
Nicméně právě na prověřených hitech legendární čtveřice se dá dokumentovat jedna zásadní slabina desky. Andersson sám tvrdí, že odložil skladby, které „potřebují“ kytary a bicí. Posluchači se tak nedočkají pecek jako Dancing Queen nebo třeba Waterloo. Tento přístup ovšem trochu svědčí o nedostatečné invenci. Je přece věcí interpretace umět převést i ryze kytarové songy do případné klavírní podoby.
Obal desky Piano
Anderssonovi slouží ke cti, že například v už zmíněné skladbě The Day Before You Came, kterou ABBA nahrála jako vůbec poslední song a vydala ji jako jeden ze svých posledních singlů, nehraje jen základní melodii a doprovod, ale pokouší se ji nově interpretovat v možnostech, které sólový klavír nabízí.
A proto by bylo zajímavé slyšet, jak se klavírista popasuje i s neklavírními skladbami, jež lemovaly jeho kariéru. V této podobě je deska Piano trochu propálenou šancí.
Upřímně řečeno, kdyby takové verze Anderssonových, a hlavně tedy „abbovských“ písní natočil kdokoliv jiný, pravděpodobně by se dočkal spíš výsměchu, že vytváří hudbu vhodnou leda tak do hotelových výtahů. Tady máme výhodu autorského, a tedy autorizovaného pojetí. Ale nic moc navíc deska nepřináší.
