Ale ouha, stvořitel filmu Roberto Benigni (režisér, spoluscenárista a představitel hlavní role Guida) si chytře dělá alibi, když "skoropohádkový" žánr sám hrdě přiznává. Příběh židovského číšníka Guida, hravého klaunského snílka a pábitele z rodu Pepinů, jenž chrání synka před poznáním hrůz lágru předstíráním soutěžní hry "o tank pro vítěze", se totiž předkládá jako tradovaná rodinná legenda. A takové historky se přece nevinně přikrašlují, zvláště ve vzpomínkách dítěte, jež si otcovu památku heroizuje. Vůči téhle stylizaci pak těžko obstojí věcné námitky, že nic takového se nemohlo stát: třeba aby jediné dítě v lágru uniklo plynu a zůstalo neodhaleno, i když se vmísí mezi německé vrstevníky.
Spory o to, zda se sluší holocaust nahlížet clonou nepravděpodobnosti, natož smíchu, ovšem patří na půdu osobního postoje a vkusu. Zkusme zůstat na okamžik mimo ně - pak se Benigniho film nejeví jako geniální, či snad dokonce převratný, nýbrž jen velmi slušný titul, v němž kombinační zručnost scenáristy Ceramiho a Benigniho lidový výraz připravují cílovou rovinku pro hollywoodský kýč. A "kýč" tu neznamená hodnocení, nýbrž věcné určení.
Jinak řečeno: co může člověka "vzít za srdce" víc než dětská ručka důvěřivě ztracená v mužské dlani? Od Chaplinova Kida až po Svěrákových Kolju model spolehlivě účinkuje, je-li přesně umetena cesta od smíchu k slzám. A ta v Beningiho filmu nemá chybu: první půle doslova vybuchuje kousky plnými fantazie, jejichž drobné motivy scénář umně vplétá do druhé části - k silným okamžikům třeba patří Guidovo setkání s jeho někdejším hostem posedlým hádankami, nyní zlomeným nacistickým lékařem, od kterého si tak zoufale a marně slibuje pomoc.
Benigni je ovšem komik, ba ryzí komediant typu Pierra Richarda; hraje i režíruje výhradně "na sebe". Jeho sebestřednost, v mírové selance půvabná, pak v lágru zrazuje: nacisté či spoluvězni, postavy, od nichž logicky čekáme konkrétní reakce, tvoří jen chór, operetní pozadí pro sólistovy kreace. A závěrečné minuty, v nichž tvůrci svého italského Kolju posadí na vítězný americký tank, až krutě vysvléknou křehkou podmanivost příběhu do efektní sladkobolné nahoty.
|
Život je krásný (Itálie 1997) | |
| režie | Roberto Benigni |
| scénář | Vincenzo Cerami a Roberto Benigni |
| hrají | Roberto Benigni, Nicoletta Braschiová, Giorgio Cantarini, Horst Buchholz a další |
| distribuce | Intersonic |
| čas | 114 minut, titulky |
