Ve filmu Život je krásný Benigni posadil Kolju na tank, a všechno zkazil

- Málokterý film dokáže rozdělit publikum tak ostře a vyhraněně jako tříoscarový italský snímek Život je krásný. Zpočátku se hlediště baví jednohlasně. Jakmile ale romanticky bláznivé námluvy v idylickém městečku vystřídá kulisa koncentračního tábora, divácká svornost končí. Jedni dojatě popotahují nad nezdolností lidské lásky a oběti, druzí naopak zatínají pěsti: vždyť je to nesmysl, špitají si, spekulace s fakty a manipulace s city, pohádka o holocaustu lakovaná na růžovo.

Ale ouha, stvořitel filmu Roberto Benigni (režisér, spoluscenárista a představitel hlavní role Guida) si chytře dělá alibi, když "skoropohádkový" žánr sám hrdě přiznává. Příběh židovského číšníka Guida, hravého klaunského snílka a pábitele z rodu Pepinů, jenž chrání synka před poznáním hrůz lágru předstíráním soutěžní hry "o tank pro vítěze", se totiž předkládá jako tradovaná rodinná legenda. A takové historky se přece nevinně přikrašlují, zvláště ve vzpomínkách dítěte, jež si otcovu památku heroizuje. Vůči téhle stylizaci pak těžko obstojí věcné námitky, že nic takového se nemohlo stát: třeba aby jediné dítě v lágru uniklo plynu a zůstalo neodhaleno, i když se vmísí mezi německé vrstevníky.
Spory o to, zda se sluší holocaust nahlížet clonou nepravděpodobnosti, natož smíchu, ovšem patří na půdu osobního postoje a vkusu. Zkusme zůstat na okamžik mimo ně - pak se Benigniho film nejeví jako geniální, či snad dokonce převratný, nýbrž jen velmi slušný titul, v němž kombinační zručnost scenáristy Ceramiho a Benigniho lidový výraz připravují cílovou rovinku pro hollywoodský kýč. A "kýč" tu neznamená hodnocení, nýbrž věcné určení.
Jinak řečeno: co může člověka "vzít za srdce" víc než dětská ručka důvěřivě ztracená v mužské dlani? Od Chaplinova Kida až po Svěrákových Kolju model spolehlivě účinkuje, je-li přesně umetena cesta od smíchu k slzám. A ta v Beningiho filmu nemá chybu: první půle doslova vybuchuje kousky plnými fantazie, jejichž drobné motivy scénář umně vplétá do druhé části - k silným okamžikům třeba patří Guidovo setkání s jeho někdejším hostem posedlým hádankami, nyní zlomeným nacistickým lékařem, od kterého si tak zoufale a marně slibuje pomoc.
Benigni je ovšem komik, ba ryzí komediant typu Pierra Richarda; hraje i režíruje výhradně "na sebe". Jeho sebestřednost, v mírové selance půvabná, pak v lágru zrazuje: nacisté či spoluvězni, postavy, od nichž logicky čekáme konkrétní reakce, tvoří jen chór, operetní pozadí pro sólistovy kreace. A závěrečné minuty, v nichž tvůrci svého italského Kolju posadí na vítězný americký tank, až krutě vysvléknou křehkou podmanivost příběhu do efektní sladkobolné nahoty.

Život je krásný (Itálie 1997)

režie Roberto Benigni
scénář Vincenzo Cerami a Roberto Benigni
hrají Roberto Benigni, Nicoletta Braschiová, Giorgio Cantarini, Horst Buchholz a další
distribuce Intersonic
čas 114 minut, titulky