Režisér a scenárista Karel Kachyňa se řadí mezi neplodnější české režiséry 2. poloviny 20. století. Natočil téměř sedmdesát hraných i dokumentárních filmů, poslední svůj film představil v roce 2003. Zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let 12. března 2004.
Kachyňa nejprve točil dokumenty, později se začal věnovat hrané režii. Jeho prvním hraným filmem byl v roce 1955 snímek Dnes večer všechno skončí, který natočil se svým spolužákem, režisérem Vojtěchem Jasným. Výrazně na sebe upozornil poněkud tendenčním Králem Šumavy z roku 1959. V roce 1960 přišel do kin jeho film Práče, válečný příběh malého chlapce podle knihy Jana Mareše.
Ve druhé polovině 60. let se připojil k české „nové vlně“. Jeho nejlepší snímky z tohoto období cenzura později zakázala. Tato nejvíce ceněná éra jeho tvorby je spojená se jménem spisovatele a scenáristy Jana Procházky, s nímž spolupracoval například na válečném snímku Ať žije republika (1965), komorním dramatu Kočár do Vídně (1966), dramatu Noc nevěsty (1967) či slavné politické tragikomedii Ucho (1970).
Mihulová o dospívání v internátě i Kachyňovi: Dětství jsem prožila až s ním |
„Často se dočtu, že filmy, které jsem natočil v 60. letech, patří k mým nejlepším. Osobně si ale myslím, že žádný z těch filmů není dokonalý. Ale díky tomu, že jsem měl výtečného scenáristu, se podařilo projevit na tehdejší dobu nezvyklou míru pravdivosti,“ hodnotil své úspěšné tvůrčí období.
Adept na Hrabala
Mezi jeho nejznámější filmy z následujícího období patří Lásky mezi kapkami deště (1979), Zlatí úhoři (1979), Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983), Dobré světlo (1985), Smrt krásných srnců (1986), Oznamuje se láskám vašim (1988) či Fany (1995). Jeho posledním snímkem promítaným v kinech byla Hanele (1999), lyricky laděný snímek podle povídky Ivana Olbrachta. Úspěšné hrané filmy natočil Kachyňa také pro televizi, mj. Robinsonka (1974), Duhová kulička (1985), Městem chodí Mikuláš (1992) či Kráva (1993). Velké oblibě televizních diváků se těšily jeho seriály Vlak dětství a naděje (1989), Prima sezona (1994) a Tři králové (1998).
Kachyňa byl také tím, kdo měl původně točit filmovou podobu slavné knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Projekt byl v 90. letech předmětem několika sporů, nakonec film natočil v roce 2006 Jiří Menzel.
S Kachyňou bych ještě pobyla, svěřila se herečka Alena Mihulová |
Ačkoli Kachyňa na přelomu století prohlásil, že s filmováním končí, točil dále, i když už jen televizní filmy pro Českou televizi, například Kožené slunce (2002) či Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka (2001). V roce 2003 Česká televize uvedla jeho film Cesta byla suchá, místy mokrá. „Bláhově jsem si myslel, že Cesta byla suchá do kin půjde. Ale nestalo se. Nemám na to vliv. Zřejmě někdo uznal, že není vhodné, aby se toto dílko prezentovalo v kinech,“ neskrýval Kachyňa určitou hořkost nad osudem svého posledního snímku.
Profesor filmu
Karel Kachyňa se narodil 1. května 1924 ve Vyškově u Brna. V roce 1951 ukončil studium kamery na Filmové fakultě Akademie múzických umění (FAMU)¨v Praze, patřil mezi první absolventy fakulty. V letech 1950 až 1958 byl režisérem Československého armádního filmu, poté až do roku 1991 režisérem Filmového studia Barrandov. Od roku 1990 působil na FAMU jako profesor. Byl prezidentem České filmové a televizní akademie.
V anketě Český lev 1995 získal cenu za přínos českému filmu. V roce 1999 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech převzal zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii. Řadu dalších cen získal na domácích i zahraničních festivalech.
Z prvního manželství měl dceru Elišku. S druhou ženou, herečkou Alenou Mihulovou, měl dceru Karolínu.
