RECENZE: Na vlastním pohřbu. Jak vytrhnout Marii Poledňákové stoličku

Udělat ze slabé knižní detektivky Ten, kdo tě miloval stylovou duchařskou komedii, to chce odvahu. Zvláště když autorka předlohy nosí slavné jméno Marie Poledňáková.

O troufalých přepisech se traduje, že by je původní autor nepoznal. V případě filmu Jana Pachla se však nabízí trochu jiná charakteristika: autorka by ani nepoznala, že to nenapsala.

Režisér totiž sáhl k razantní úpravě, posunul celou tóninu vyprávění k poetice raných děl Poledňákové, k líbivé náladě i kulisám jejích rodinných komedií typu Jak vytrhnout velrybě stoličku, čímž průměrné krimi vytrhl ne-li přímo bolavý zub, tak alespoň trn z paty. S nadsázkou lze říci, že je Pachlova verze napohled „poledňákovatější“ než Poledňáková sama.

Hlavní kouzelnický trik proměny spočívá v postavě nepohodlného policisty na stopě korupčního spiknutí, kterého spisovatelka prostě nechala zemřít, kdežto Pachl z něj učinil ducha. Pravda, český detektiv in memoriam má omezenější pravomoce než jeho britský seriálový předchůdce Hopkirk, ale plní podobné zadání úsměvného odstupu. Když se připočtou komiksově animované titulky, rychlá úvodní akce, noční honička a půvabné „odhmotnění“ Pavla Řezníčka přímo od volantu havarovaného vozu, dá se mluvit o čistém, slibném prologu. Nic tak nepozvedne náladu jako účast nebožtíka v kostele na vlastním pohřbu, kde svůj díl nadsázky odvedou též hořící věnec, žvýkačka a Lukáš Vaculík, jenž by si zasloužil častější komediální role.

Přirozené nadpřirozeno

Do překrásné, takřka pohádkové nálady adventních lázní pěkně zapadá i k nepoznání nalíčený a rozněžnělý Rapl neboli Hynek Čermák. Pouze Soňa Norisová coby čerstvá vdova zůstává sošná jako vždy, ať tiše vzlyká, nebo se odhodlaně vrhá do pátrání po tajemstvích mrtvého manžela. Naštěstí je tu právě jeho duch, jenž znovu a znovu odlehčuje melodramatická klišé – třeba když sedí na toaletě, do níž žena právě splachuje jeho fotografii.

S milou samozřejmostí nadpřirozena dobře ladí dětští hrdinové, třebaže humor jejich rošťáren se místy posouvá od vděčného přes lidový až k lehce podbízivému, například při školním odposlechu učitelského sexu. A vyloženě k snaživým karikaturám se přibližují postavy více či méně omezených policistů.

Ten, kdo tě miloval

Česko, 2018, 90 min

Režie: Jan Pachl

Předloha: Marie Poledňáková (kniha)

Scénář: Jan Pachl

Hrají: Soňa Norisová, Pavel Řezníček, Hynek Čermák, Eva Holubová, Lukáš Vaculík, Václav Postránecký, Lívia Bielovič, Kryštof Racek, Petra Nesvačilová, Miloš Pokorný, Roman Ondráček, Ester Kočičková, Viktor Antonio, Lukáš Příkazký, Jitka Smutná, Simone Hrášková, Martin Sitta

Hodnocení: 60 %

Bohužel film musel vedle zábavy zachovat základní kriminální zápletku, tedy nudnou modelovou kauzu o úplatných mužích zákona, podnikatelské mafii a organizovaném zločinu. Aby jí učinil zadost, tančí Pachl mezi žánry, ale zatáčky vybírá vcelku dovedně a ještě si najde čas na hravé mezičasy, od noirových prvků americké drsné školy po mafiánskou svatbu v rusky přezdobeném duchu, kde v parafrázi Sladkého mámení zní odkaz na Poledňákové hit S tebou mě baví svět.

A když duch „kouří“ nebo se zapojí do flambování, člověka zamrzí, že se na plátně nevyskytuje častěji; rozhodně dělá filmu větší službu než kostrbaté odhalení dávno tušeného ústředního padoucha u štědrovečerního stolu.

Ten, kdo tě miloval není film lačný uměleckých poct, spíše cvičný pokus, jak zdánlivá maličkost dovede sražené základní těsto šikovně našlehat. Výsledek se rozhodně konzumuje záživněji než kniha, i když na druhou sérii Rapla se ctitelé Pachlova rukopisu těší jistě víc.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv