Vždyť i čtyřicetiminutová komedie z roku 1964, v níž se Jan Werich v roli zdánlivě mrtvého dědečka probudí a natruc se rozhodne oženit, protože pozůstalí si o patro níž už dělí jeho majetek, vzešla z jednoaktovky uznávaného britského dramatika Stanleyho Houghtona.
Její tuzemský přepis, v němž coby členové rodiny mrazivě baví Stella Zázvorková, Nataša Gollová, Rudolf Hrušínský, Josef Kemr a v dětské roli Alena Franclová, přitom představuje svého druhu unikát.
Jako první sice hru adaptovala britská televize, jenže to bylo již v roce 1938, kdy se inscenace vysílala živě, takže jde o nenávratně ztracenou verzi.
Nejasný je rovněž osud dánské televizní podoby Drahého zesnulého z roku 1956 a více jich encyklopedie nezmiňují. Mnohem častěji si filmaři vybírali jinou Houghtonovu předlohu.
A sice romantické drama Hindle Wakes, které se od roku 1918 dočkalo šesti variant a na svých srazech si je prý nostalgicky pouštějí i současné feministky. Neboť příběh fandí hrdince, jež raději uteče z domu, než aby si vzala muže, se kterým strávila jeden prázdninový týden v posteli.
