RECENZE: Ve Vysoké hře připadá na tisíc zrádců jeden spravedlivý Krajčo

Kdyby vzal člověk vážně obraz společnosti, jak jej kreslí krimi Vysoká hra, šel by se po závěrečných titulcích oběsit. Vyplývá z něj totiž, že součástí korupčního spiknutí je snad každý dopravní policista či strážník, o politicích nemluvě.

Dvoudílné drama podle knihy Václava Lásky Advokát, které uvádí ČT ve dvou nedělních večerech, přepsal a režíroval Jiří Svoboda, jehož vidění světa zřejmě látka padla do noty. Zmar, deziluze, rezignace, strach, neporazitelný „systém“ čili propojené nitky moci a peněz, státní správy a organizovaného zločinu se tu hromadí v takové míře, že Bez vědomí se vedle Vysoké hry smrskne ve špionážní hračku pro mateřské školy a Expozitura v rozcvičku pro prvňáčky.

Jistěže na vlastní postoj má tvůrce právo, pokud dodrží zákonitosti žánru v čele s napětím. Jenže už prolog v podobě televizních zpráv sdělujících, že Sociálně občanská strana dostala ministerstvo vnitra, zatímco Miroslav Donutil coby lídr Lidově konzervativní strany slibuje tvrdou opozici, dokáže spolehlivě otrávit. Autonehoda, jež vynese na světlo výbušné tajné smlouvy, má sice solidní řemeslo, vůbec o kameru a střih se může snímek opřít, jenže princip zápletky duní smrtící nudou každé detektivky, totiž politickým spiknutím.

Rozkradené dotace, špinavé peníze na volební kampaně, nadhodnocené státní zakázky, záhadné firmy na Kypru, mocipáni na golfu v Africe; zkrátka se vrší klišé na klišé. Navíc v nekonečné smyčce kamer a odposlechů všichni muži zákona sledují všechny a současně jsou všichni sledováni, až je s podivem, že policii ještě vůbec zbude čas na běžnou práci.

K manýrám rovněž patří, že se co chvíli někdo sprchuje a že schůzky na zapřenou se odehrávají vesměs ve vozech, nejlépe v efektní automyčce. Postavy jsou střižené podle téhož vzoru polistopadového prohnilého cynismu, jenž v notně nadsazeném výskytu hraničí s parodií.

Detektiv moralista

Vrcholnou šablonu pak zosobňuje fakt, že jediní hledači pravdy, které hrají Richard Krajčo a Anna Fixová, jsou už zase poctivý polda a investigativní novinářka. Že spolu navíc mají pletky, lze výjimečně pochopit, protože hrdinova manželka v podání Veroniky Arichtevy přináší únavné projevy totální naivky.

Únavu diváckou pak násobí ještě rozměr dvou celovečerních děl: zatímco v americkém filmu je nepohodlný detektiv postaven mimo službu za hodinku a v té druhé zlosyny převeze, Krajčův hrdina z profese odchází, vrací se a znovu odchází, aniž vlastně cokoli vykonal.

Vysoká hra

45 %

Česko, 2020, 2x87–92 min

Režie: Jiří Svoboda

Scénář: Jiří Svoboda

Hrají: Richard Krajčo, Anna Fixová, Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil, Martin Finger, Tomáš Töpfer, Adrian Jastraban, Ladislav Hampl, Jaromír Dulava, Ivan Franěk, Kajetán Písařovic, Petr Štěpán, Luboš Veselý, Jiří Oberfalzer, Petr Motloch, Kristýna Frejová, Veronika Arichteva, Karin Babinská, Jan Kolařík, Ondřej Kavan, Světlana Witowská, Ha Thanh Špetlíková, Tomáš Dastlík, Jana Švandová, Pavlína Balner, Bára Fišerová, Vanda Švarcová, Petra Ben Messaoud, Dana Hábová

Kinobox: 66 %

Což je pro krimi hlavní zrada: detektiv, jenž sám nic nevyšetří, stopy dostává na stříbrném podnose od reportérky, informátora nebo exkolegy a pouze udílí morální ťafky. Až ke konci nalíčí past, ovšem bez logiky: kam se poděla jeho bezpečnostní pojistka a proč ji nepoužil, to nejspíše netuší ani dramaturgie. Zato v teatrálním finále přijde na řadu několikero naučných proslovů.

Česká televize si Vysokou hrou splnila propagační účely, vystupují tu její reální moderátoři, nicméně po žánrově příbuzném Stockholmském syndromu šla výrazně dolů. Na jeho původnost ani osobitost novinka zdaleka nemá, s akcí se nepředá a vzrušení vynechává. 

Ostatně kdo by byl taky zvědavý na pachatele, když předem ví, že zlí, prolhaní a úplatní jsou vlastně všichni.