RECENZE: Star Wars končí hru o trůny. A všichni už dávno víme, jak

Naprosto úžasné, jásá jeden tábor. Absolutní kolosální selhání, tvrdí druhý. Nudná pravda o novince kin Star Wars: Vzestup Skywalkera, jež uzavírá slavnou vesmírnou ságu, leží někde uprostřed.

Rozhodně se trefil fanoušek, který v internetové diskusi vzkazuje – Neutrácejte za vstupenky, už víte, jak to skončí – a ve dvou větách shrne, co všichni předpokládali a nač režisér J. J. Abrams spotřeboval bezmála dvě a půl hodiny. Jak vidno, žádat diváky o mlčenlivost je marné – a zpozdilé. Hra na tajemství nemá smysl v pohádkách, kde princezna ani Superman nesmí být sežráni, neřkuli zesměšněni.

Ovšem na finále Star Wars se chodí nikoli ze zvědavosti, kdo vyhraje, nýbrž jak. A v tomto ohledu Vzestup Skywalkera dokládá, jak se vývoj filmové kroniky proměnil od okouzlování k omračování.

Po úvodním nástinu děje v titulcích se příběh vrhne rovnou do bitvy, vzápětí do temnoty za ústředním padouchem, a poté znovu do leteckého souboje. Mezi hřmotné počítačové efekty se dosazují jednotlivé postavy, v případě těch původních spíš jejich zkratkovité symboly. Žvejkal si párkrát zamumlá, Leia se po smrti herečky Carrie Fisherové vynoří ve starších, dosud nepoužitých záběrech s obecnými větami typu „Nic není nemožné“, bez nichž by se každý film obešel.

V popředí stojí nová generace hrdinů, přičemž Adam Driver je dobrý herec a Daisy Ridleyová zase pěkně stavěná, ovšem jejich vzájemná psychoanalýza vyznívá strojeně.

Star Wars: Vzestup Skywalkera

60 %

USA, 2019, 142 min

Režie: J.J. Abrams

Scénář: J.J. Abrams, Derek Connolly, Chris Terrio, Colin Trevorrow

Hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Oscar Isaac, John Boyega, Lupita Nyong'o, Mark Hamill, Andy Serkis, Keri Russell, Billie Lourd, Domhnall Gleeson, Kelly Marie Tran, Billy Dee Williams, Richard E. Grant, Joonas Suotamo, Anthony Daniels, Naomi Ackie, Dominic Monaghan, Matt Smith, Carrie Fisher (a.z.), Nasser Memarzia

Kinobox: 53 %

IMDb: 6.5

Tradičně se povedla roztodivná vozítka, vznášedla a vůbec dopravní hračky, jenže honičky ve skalních průrvách už tu byly mnohokrát. Jedinou akční scénu hodnou zapamatování přinese tekutý písek, třebaže se člověk diví, nač borci nadaní tak výjimečnými schopnostmi ještě vůbec nosí zbraně.

Nejotravnější, neboť nejprůhlednější, motiv představuje pátrání po rodovém původu, k němuž herci přidávají osudové výrazy jako ve Hře o trůny – ostatně kýžený císařský stolec se tu také dočká velkého detailu. Mladí rekové jsou natolik závažní a urputní, až se zasteskne po lehkovážnosti Hana Sola z prvních Hvězdných válek; bohužel i jeho připomínku závěrečná epizoda zatěžká. A nejen Solovu. Duchařská zjevení, která vše zařídí i vysvětlí ve výlevech psaných vyloženě pro trailery, působí skoro směšně. Mystika, natožpak poezie si s digitálem opravdu nerozumí.

Podívaná trvá, peníze z ní tečou, ale chybí to podstatné: překvapení. Hvězdné války byly a zůstanou první, avšak zažily už tolik nápodob, že opravdu chybí důvod, proč by měly znovu vykopávat válečné sekery. Tedy světelné meče, jež se již staly spíše brakem z poutě než znakem rytířů. A je smutné, že někdejší všudypřítomnou lidskou hravost si až do konce uchovali jen roboti.