Na druhou stranu, zázračná zjevení typu prvních Hvězdných válek se prostě neopakují, dostavilo se jen očekávané důstojné rozloučení, které alespoň drobnou zmínkou vzdává poctu všem zásadním postavám.
Tím paradoxněji ovšem vyznívá producentský kolovrátek žádostí, aby se nic z novinky neprozrazovalo. „Měj sílu mlčet, ať neochudíš o zážitek ostatní,“ vzkazují, ale mají na mysli spíše obavy o pokladny kin.
Co by tak asi divák mohl prozradil? Kdo ve finále více než čtyřicetiletých bojů o galaxii vyhraje, je přece od počátku jasné stejně jako fakt, kdo se postaví do čela vítězů; vždyť i Star Wars se poslušně drží diktátu politické korektnosti.
Podobně se očekávají mohutné efekty, které však leckdy opisují choreografii předešlých bitevních scén včetně průletů soutěskami. Leia v podání zesnulé Carrie Fisherové pronáší v archivních, dosud nepoužitých záběrech natolik všeobecné věty, že by se daly dosadit kamkoli od Popelky po Avengers.
Jestli něčemu digitální éra opravdu nepomáhá, pak je to poezie mystika; duchařina tady kvůli smrtící vážnosti hrdinů vyznívá směšněji než v záměrných parodiích téže látky z Teorie velkého třesku.
Jistě, atraktivní podívaná zůstává, s ničím jiným se ani nepočítalo. Nicméně finále takové legendy by si zasloužilo aspoň zlomek tajemství, vzrušení a překvapení, jaké stálo na jejím počátku.
